Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi zlou povahu. Otec mu dal hromádku klínů a řekl mu, že vždy, když se rozzlobí, ať zatluče jeden klín do plotu vzadu za domem. První dny chlapec zatloukal do plotu spousty klínů, ale za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených klínů se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat klín do plotu. Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden klín, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říct otci, ze v plotě nezůstal žádný klín. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: "Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyslechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce.