Když jsem chodil do školy, měl jsem stálé konflikty se svým učitelem i se svým otcem. Pořád jsem se jich ptal, proč se mám učit, do čeho mě nutili.

Vše, čemu se lidé učí, má mít nějaký cíl, má k něčemu sloužit. Učení musí sestoupit z nadhvězdných prostor mezi lidi. Je třeba mluvit a učit se o práci, která se koná v okolí žáka.
V počtech, účetnictví by si žáci měli vzít učetní oddělení nějakého podniku a počítat se skutečnými a živými ciframi.
Přírodopisu by se mělo učit na poli, v zahradě, v lese. A nemělo by se mluvit jen o stromečku, ale také o jeho výnosnosti.
Zeměpis nechť probírají žáci z hlediska určitého oboru, ale zejména z hlediska svého kraje. Nechť vycházejí z vědomí, že každý kraj na světě může posloužit jim a oni prací mohou posloužit celému světu.
Dějepis je třeba aplikovat na přítomnou dobu a využít minulých událostí k poučení pro dnešek.
Hleďme vymýtit ze školy všechny negace! Nevykládejme dvě hodiny o tom, že se habrové dřevo ve stavitelství k ničemu nehodí! Mluvme o věcech pozitivně!