Loď bláznů je alegorický pojem často se vyskytující v umění a literatuře Západu. Podstata alegorie spočívá na lodi s pasažéry, kteří jsou nepříčetní, lehkovážní a v každém případě, kteří se nestarají o to kam loď míří. Pojem vychází ze stejnojmenné satirické básně (1494) Sebastiana Branta, kterou dále zpopularizoval Hieronymus Bosch na stejnojmenném obrazu. Brantova epická báseň vypráví o flotile „lodí bláznů“, kteří se vypravili z Basileje do ráje bláznů, Narragonie.

Této myšlenky se chopil ve 20. století filozof Michel Foucault ve svých Dějinách šílenství, kde došel k závěru, že „lodě bláznů“ skutečně existovaly a sloužily coby předchůdci koncentračních táborů pro lidi s duševními poruchami. Tito lidé měli být naloženi na loď, na které by pluli po evropských řekách bezcílně od přístavu k přístavu dál a dál až do moře. O tom však nejsou důkazy, spíše bylo poukazováno, že Foucault špatně interpretoval dílo, které mělo být především satirické.