Manipulace

Mnoho lidí neumí jasně sdělit co mají na
srdci. Jsou však mistry v manipulování s náznaky. Manipulativní chování je protipólem
asertivity. Jedním ze základních úloh asertivity je manipulativní chování
rozpoznat a zastavit, což ovšem není vůbec jednoduché. Styl manipulace souvisí
s typem osobnosti. Někdo pak volí manipulaci předstírající bezmocnost, jiný
zvolí agresivní styl. Zřejmě nejdůkladnější dělení typů manipulace je
Shostormovo dělení, které nachází prvky manipulace v 9 charakteristických
stylech osobnosti:

 

I. Diktátor - bývá to
autoritativní šéf nebo tatínek, jehož „řekl jsem“ má váhu. Obvykle se odvolává
na autority, tradici, odkaz předků. Díky vhodně voleným citacím prosazuje vždy
svou, neboť jak známo, v dílech klasiků lze najít potvrzení i navzájem zcela
odlišných názorů.

II. Chudáček - rád by
učinil to nebo ono, ale nedostává se mu sil. Zdůrazňuje své handicapy,
prezentuje se jako člověk, jehož pocity méněcennosti nejsou zdaleka
neoprávněné. Nepříjemné úkoly „neslyší“, „zapomene“. Žena tohoto typu
prohlašuje, že na většinu životních úkolů se svým slepičím mozkem nestačí.

III. Počtař - rychle,
snadno a úspěšně si spočítá, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější. Tu
volí taktiku cukru, ondy taktiku biče nebo zase raději na vše zapomene,
onemocní. Rád by se zúčastnil brigády, ale jeho chabé zdraví mu to nedovolilo.
Rád by učinil to či ono, ale ta jeho slabá paměť... Co ovšem chce a co je
použitelné pro jeho cíle, to si pamatuje velice dobře.

IV. Břečťan - podobně
jako „chudáček“ manipuluje druhými lidmi svojí předstíranou naprostou
závislostí na nich. Jde mu o to, aby se o něj ostatní silnější jedinci starali
a aby na nich mohl do značné míry parazitovat. I tomuto typu je blízká
hypochondrie, zdůrazňování svých potíží i těžkého osudu.

V. Drsňák - své okolí
prostě „ukřičí“. Manipuluje hrubostí s nehoráznou jistotou, že je to právě on
sám, kdo má patent na rozum. Lidé mu ustoupí především proto, že je jim
nepříjemné přihlížet jeho řádění.

VI. Obětavec. nejhodnější a nejlaskavějšístyle='font-family:Arial'> - tento typ dobře vystihuje výrok: “Nejhorší jsou
nejhodnější lidé“. Proklamuje že nechce nic pro sebe, jedná jen pro dobro
druhých, ani špetku vděku nechce. Udělá pro vás první a poslední, samou
obětavostí a láskou by se rozkrájel, ale ... vždyť po vás nic nechce, jen
takovou nepatrnou maličkost, jako je pro vás obětovat své dny i noci... Tento
typ, u něhož máme dojem, že by nás mohl hladit až do úplného vyhlazení, je
poměrně často zastoupen v manipulacích v rodině. Nikdy nestaví na první místo
váš názor, ale vždycky jen svůj. Obětuje se, ale zároveň vybírá daň.

VII. Poslední spravedlivý - Základní formou manipulace je neustálá kontrola, kritika a vyvolávání
pocitů nedostačivosti. Ve svém okolí vyvolává pocity viny, dojem, že jsou
špatní, málo charakterní, ledacos zanedbali atd. Sám se podobně jako „diktátor“
považuje za člověka bez chyb.

VIII. „Táta máma“ -
ty, které si vyvolil, chrání před jakýmikoliv vlivy běžného života. Stará se on
ně, ale v návalu řady povinností se jich často opomene zeptat, zda to či ono
chtějí nebo ne. Prostě sám ví, co je nejlepší a to také udělá - pro sebe i pro
své blízké okolí. Že by se mohl mýlit, to nepřipustí.

IX. Mafián - jeho
manipulativní východiska s jistou nadsázkou připomínají báji o Faustovi a ďáblu
nebo postavení nomenklaturních členů některých politických stran. Jeho
ideologie vychází z postoje: “Jsem tvá ochrana, záštita, pomocník, udělám pro
tebe dost, ale musíš mi sloužit nebo přinejmenším nesmíš dělat nic, s čím bych
nesouhlasil. Nic, co by mi vadilo. Pokud se názorově nebo dokonce svými činy
postavíš na vlastní nohy, smetu tě. Kdo nejde se mnou, jde proti mně. Když je
ovšem někdo ukázněný a drží se mnou, není to k zahození, protože vím, že za
loajalitu a závazek se platí.“

---

Asertivní lidská práva

Asertivita vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za svoje rozhodnutí nesl plnou zodpovědnost. K tomu by měl znát a respektovat určité zásady, pro něž je užíván termín „asertivní lidská práva“. Vycházejí ze zásady, že nikdo s námi nemůže úspěšně manipulovat, pokud mu to sami nedovolíme. Zde je jejich výčet:



I. Máme právo sami posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sami zodpovědnost. (každý má právo být rozhodčím ve vlastních životních rozhodnutích)

II. Máme právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující naše chování.

III. Máme právo sami posoudit, zda a nakolik jsme odpovědni za problémy druhých lidí. (ten kdo chce nést zodpovědnost za „problémy celého světa“, nakonec nepomůže nikomu...)

IV. Máme právo změnit svůj názor. (pokud se změnou názoru dostaneme blíže k pravdě, ale i proto, že se nám nějaká věc jednoduše přestala líbit)

V. Máme právo dělat chyby a být za ně odpovědni. (kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také nic nevytvoří)

VI. Máme právo říct „já nevím“.

VII. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních. (nejde se zavděčit všem)

VIII. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.

IX. Máme právo říci „já ti nerozumím“. (není naší povinností číst druhým jejich přání přímo z očí a nevyřčené představy plnit na počkání)

X. Máme právo říct „je mi to jedno“. (tzn. máme právo nebýt perfektní podle definic někoho jiného)


Celý text je na http://web.quick.cz/daemon.cz/mozek/asertivita.htm