Kostky byly vrženy, a od tý doby se tu válej na zemi
a já je obcházim vítězným obloukem, beru to zadem, oklikou přes bary.
Jednou až vylezu ven, proberu se z tý kocoviny rovnou do rajský zahrady,
mám totiž nápady a optimismu tolik že mi leze ze všech možnejch míst mi děravý odvahy!
Je potřeba věci postupně odhalit, po kouskách propašovat sám do hlavy.
Jakýpak obavy? Jsem ready se postavit se i těm nejtemnějším stránkám mí povahy!
Dokázal jsem se už vymanit z rozličnejch věcí, mozek v zástavě, v záseku spocenejch nocí, chytrák myslel že kdo nespí zažije víc věcí netuše kolik mu jich zatim uteče.
Jo osud to je dobrodruh, vůči výtkám slep a hluch, vždy přítomnej duch,
já nad lejnem, hejno much, chce to čerstvej vzduch!!
Když totiž umysly sice vznešený postrádaj lešení,následuje zděšení,dopis, tůra, věšení, tunel, světlo skrz pece ryze retro, hrabu si svý soukromý metro!