Jde si takhle Bůh po cestě a nakopává kamení. Není vzteklý,
ani se nesnaží zachovat vážnou tvář . Ale taky mu to nepřijde
nijak zvlášť zábavné. Kameny vždycky odlétnou a zase spadnou.
Stvořil jsem to ale trapný svět, pomyslí si a sám se té myšlence
zasměje. To jsem ale vtipný Bůh, řekne si, a shledá, že jeho
dílo je dobré. I jde po cestě dál a hledá někoho, koho by rozesmál
svou myšlenkou.

Potká křesťana. Ahoj, křesťane, já jsem Bůh a řeknu ti vtip.
To jsem ale stvořil trapný svět, ach, jak trapný svět
jsem stvořil já! A Bůh se začne popadat za břicho, lehne si na zem
a hodnou chvíli se na ní smíchy válí. Když to říkám ostatním,
je to daleko větší legrace, pomyslí si.

Ale křesťan už dávno vzal do zaječích a zdáli se ozývá:
Och, netrestej mě, Bože, byla na mě seslána kletba, ďábel se mi
zjevil a hanil tvé dílo!

Bůh zvedne oči v sloup a jde dál. Kolem něj se na obláčku
vznáší buddhista. Poslouchej, Buddho, povím ti něco k popukání.
Viděl jsem Boha mříti, rostla na něm hojnost kvítí!
Zařval a postavil se u toho do drsňácké pozice, s kapucí přes hlavu.
Buddhista se zasněně pousměje: Svět je dokonalý, neboť svět není.
Je jen nekonečný prostor. Soucit, světlo...
ale to už ho Bůh neslyší, protože obláček odnáší buddhistu do dáli.
Copak se mnou není sranda? Podiví se v duchu.

Nakonec jde kolem esoterik. Bůh, který už opravdu neví co by (a to
je opravdu těžká práce, když je Vševědoucí) se zjeví v podobě
vousatého muže s křídly. Hovno, prdel, kamení, to je moje znamení!
Volá už z dálky. Není ho ale moc slyšet, protože stěží zadržuje
smích.
Psssst, vytvoříš si negativní realitu, houkne esoterik. A víš,
že slova vytváří dualitu? Takhle nikdy nedosáhneš kontaktu se
svým Vyšším Já!

Bůh se plácne do čela a ztrápeně usedne pod strom. Ti lidé
vůbec nic nechápou, myslí si. A to v nich sám jsem! - Bůh si to
najednou uvědomí. Vždyť já jsem jimi! To všechno jsem si řekl
já sám! Ach můj bože, já mám ale blbý kecy a Bůh se ještě dlouho
válí pod stromem smíchy z toho, jaký je šprýmař.
Lidé, kteří chodí kolem něj a hledají ho, ho mají za
jakéhosi blázna, co nic nepochopil.

A tak je to už věky, neboť kdo si vzpomněl, že je osvícený, musí
často před ostatními skrývat tu nebetyčnou psinu, kterou ze světa
má. Protože smát se samotnému Stvoření, to je přece strašně
antiboží.