No já jsem právě dospěl k tomu, že jedna červená žárovka je pro dobrej postrockovej koncert mnohdy lepší než cokoli jinýho, a cokoli navíc je v nejlepším případě zbytečný -- ale je to můj osobní /násor/ :]. Beztak, když mě produkce strhne, tak vždycky nakonec poslouchám se zavřenejma očima a nevnímám okolí :)

Co se mi vybavuje za projekce, co jsem zažil: tak třeba
- Three Steps to the Ocean: měli nějaký průlety divočinami (ledovce, pouště, zpomalený záběry na zvířata … hotový discovery :]) -- v porovnání se silou samotný muziky naprosto nanicovatý, obešel bych se.
- Epickou projekci měli All Angels Gone, ale přišla mi neadekvátně ponurá (ale neviděl jsem je celý, bohužel)
- Sylvian Chauveau dělal spíš performaci, takže tam to patřilo, a nevadilo, alespoň to nebyla úplně absolutní nuda. Taky to vlastně nebude post-rock
- EitS jsem naživo nezažil, takže nevím co dělají :(
- Jednou jsem byl na Pelican, kteří používali světelný efekty, a tehdy jsem měl přímo silné podezření, že ten, kdo světla režíroval, si z Pelican dělal vyloženě legraci a/nebo jim chtěl ten gig zničit; naprosto asynchonní, stroboskopy v klidnejch pasážích, tma v hlučnejch, plný ostrý osvětlení pódia ve kterym slavný Pelican působili jako čtyři šašci. Byl to pro mě tehdy dost smutnej zážitek (bo celej ten koncert pro mě vyzněl naprosto papundeklově; od tý doby jsem si je už ani nedokázal pustit :[ )
- Mogwai měli hodně profi světla, lasery a tak, docela jsem si to dal líbit. Jenom mě občas rušily lasery přes zavřený víčka, bez toho bych se byl obešel.
- Red Sparowes … uznávám, ti měli projekci perfektní. Sice jsem si ze začátku řikal "a jéje, stokrát omletý jaderný výbuchy a zpomalený demolice, jak originální", ale nakonec mě to stejně dostalo a ten koncert jsem netypicky větším dílem prozíral. Byl to pro mě nejlepší gig ever, a jsem ochoten věřit tomu, že na tom ta projekce měla taky svůj podíl.

Obecně mi u světel vadí, když se tvářej jako by měly stejnej rytmus jako muzika, kterou doprovázej, tak potom ty nevyhnutelný odchylky působěj, jako by z rytmu vypadávala i muzika. (Odmalička vymejšlim ideální synestetickou konverzi hudby do obrazu, takže ty neumělý pokusy mě pak iritujou).
U videoprojekcí mi vadí, když ukazujou něco diametrálně odlišnýho od toho, co si já za dotyčnou muzikou představuju, to si pak zase připadám jako freak, kterej si interpretuje dotyčnou muziku úplně jinak, než jak byla koncipována, ergo na danym koncertě nemá co pohledávat :]
Prostě takhle to mám já.