dobré z nyxu o snení, ale dá sa to uplatniť aj na túto tému všeobecne:

Něco v souvislosti se sněním, co mě obrovsky zajímalo a přitom nekonečně mátlo, byl don Juanův výrok, že neexistuje opravdu žádný postup, o němž by se dalo mluvit a který by kohokoliv naučil, jak snít. Řekl, že více než cokoliv jiného je snění svízelným úsilím praktikujících spojit se s nepopsatelnou, všeprostupující silou, kterou čarodějové starověkého Mexika nazvali záměr. Jakmile bylo jednou toto spojení ustanoveno, bylo také záhadně ustanoveno snění. Don Juan prohlašoval, že tohoto spojení může být dosaženo následováním jakéhokoliv vzorce, který zahrnuje disciplínu.
Když jsem ho žádal, aby mi dal stručné vysvětlení souvisejících postupů, vysmál se mi.
"Odvážit se do světa čarodějů," řekl, "není jako se učit řídit auto. K řízení auta potřebuješ příručky a instrukce. Abys mohl snít, musíš to zaměřit."
"Ale jak to mohu zaměřit?" naléhal jsem.
"Jediný způsob, jak to můžeš zaměřit, je zaměřit to," prohlásil. "Jednou z nejobtížnějších věcí k akceptování je pro dnešního člověka absence postupu. Moderní člověk urputně bojuje s příručkami, příklady z praxe, metodami a vůbec schody vedoucími někam. Ustavičně si dělá poznámky, kreslí grafy, hluboce zapleten do 'know-how'. Ale ve světě čarodějů jsou postupy a rituály jen pouhé tvary pro přivábení a zaostření pozornosti. Jsou to prostředky užívané za účelem vynucení zaostřování zájmu a odhodlání. Nemají žádnou jinou cenu."
Co don Juan považoval za nanejvýš důležité za účelem snění, bylo nekompromisní provádění magických gest: jediného prostředku, který čarodějové jeho linie předání používali k podpoření posunu bodu spojení. Provádění magických gest dávalo oněm čarodějům stabilitu a energii potřebnou pro vyvolání jejich snové pozornosti, bez níž by neměli možnost snít. Bez objevení se snové pozornosti mohou praktikující přinejlepším usilovat o lucidní sny o fantasmagorických světech. Mohou možná nahlédnout do světů, které generují energii, ale ty jim, vzhledem k absenci všeobsažného logického výkladu, který by je správně kategorizoval, nebudou dávat žádný smysl.
Jakmile jednou šamani don Juanovy linie předání rozvinuli svou snovou pozornost, uvědomili si, že tak zaklepali na dveře nekonečna. Uspěli v rozšíření parametrů svého běžného vnímání. Zjistili, že jejich běžný stav vědomí je nekonečně proměnlivější, než byl před příchodem jejich snové pozornosti. Z tohoto bodu dále se mohou čarodějové skutečně odvažovat do neznáma.

"Aforismus," řekl mi don Juan jednou, "že 'jen obloha je hranicí', je opravdu pro čaroděje starověku nanejvýš výstižný. Oni se skutečně překonávali."
"Opravdu pro ně platilo, že jen obloha jim byla hranicí, done Juane?" zeptal jsem se.
"Tato otázka může být zodpovězena jen každým z nás zvlášť," řekl se širokým úsměvem. "Oni nám dali nástroje. Je na každém z nás zvlášť, jestli je použijeme a nebo odmítneme. Ve své podstatě stojíme osamoceni před nekonečnem a otázka, jestli jsme, či nejsme schopni dosáhnout našich hranic, musí být zodpovězena osobně."...