Taky se mi nekdy stava, ze si obcas nejsem prilis jisty svymi kamarady (zhruba tak jak to popisujes ty), ale myslim, ze je to jenom tim, ze je znam dlouho a dobre a proste nejak vycitim co se jim honi v hlave, kdyz treba nekde sedime u piva a kamos ma depku, tak sem taky nasranej, ze neco neni dobre. ale funguje to i naopak.

Pokud jde o pocit, ze bych nekam nemel ject... to se da oznacit asi jako obycejna cestovni horecka. A i kdyz te v tu chvili napada milion duvodu, proc bys nemel jezdit a nebo to dokonce vnitrne citis jako nejaky strach, tak ver tomu, ze kamaradi se na tebe budou divat dobre, kdyz dodrzis dohodu a na misto dorazis. Neco jinyho je, kdyz predem oznamis, ze na akci nedorazis.

Neni ale nic horsiho, nez kdyz se nekam tesim a na posledni chvili zacnou volat lidi, ze na to serou. Po par zkusenostech sem problem vyresil tak, ze sem poslal do pici lidi, ktery me takhle posrali a sam uz organizuju jenom minimum akci. Je to castecne dane taky tim, ze jsem celkem manipulativni clovek a dokazu presvedcit 20 lidi, aby rekli ze pojedou i kdyz nakonec stejne zjisti ze nechteji. Na druhou stranu minuly vikend jsem byl na dobre akci, kam nas pres dest, blato a nepohodu prijelo asi 17 z puvodnich 20 lidi, coz je dobry cislo i kdyz je hezky ;) Nakonec se ukazalo, ze muze bejt sranda, i kdyz se vsichni valej v blate, leje jak hovado a v kempu sou jenom hnusny posrany pretejkajici toi toiky.