Genetické důsledky Černobylu

V září 1987 ředitel Černobylského mezinárodního vědeckého střediska Nikolaj Archipov a vedoucí laboratoře radioekologie živočichů Nikolaj Burov nalezli ve vzdálenosti čtyř kilometrů od reaktoru tři krávy a býka, kteří přežili předešlou zimu v třicetikilometrové uzavřené zóně. V panice během evakuace se na zvířata zapomnělo, a ta se zaběhla do lesa. Krávy i býk byli převezeni na farmu Novošepelyči, která leží 10 kilometrů od „sarkofágu“. Býk byl pojmenován Uran, krávy Alfa, Beta a Gamma (podle druhů ionizujícího záření), smysl pro humor neopouští lidi ani během nejhorších zkoušek. Tato zvířata byla základem experimentálního stáda, které se dodnes rozmnožuje v podmínkách radionuklidového znečistění kolem 7,4 × 106 Bq/m2.

To, že se buněčné dělení může opožďovat v důsledku poškození genetického materiálu, je známé a zcela vysvětlitelné. Čím více genetických defektů je nutné napravit, tím déle trvá každé stadium buněčného cyklu. To znamená, že na otázku, kam se poděli mutanti, je podle všeho možné odpovědět takto: Mutanti se nerodí buď proto, že se z buněk poškozených ještě před dělením netvoří gamety, nebo proto, že embrya, která z nich vzniknou, zahynou v raných stadiích, popřípadě nejsou schopna zahnízdit.