Nádherný dlhý rozhovor s Bárou, nádherné slová, nádherné zistenia. Stále neuveriteľne fascinujúce viac a viac.

Bára píše: ale obcas mám potřebu si rict, ze te nepotrebuju.. to se pak chvili neozvu a ty me naháníš, jako stíhačka.. a rozbijes mi to a já vím, že možná si mužu řict, ze te nepotrebuju, jenze ty pak potrebujes me a me to delá dobre.. a pak se to smotá dohromady a vysledkem je, ze te potrebuju... ale to verbalizování je pro me i po tech letech furt ne uplne prijemný.. tak to je.. a ty vís, ze to tak je..

vidim to pokazde, kdyz se ti pár dni neozvu... jsi jak hlidací pes... kdybys taková nebyla, nikdy by to nebylo takové jaké to je..

a mazec je, ze já to chtela tisickrát skoncit.. a ty, ty jsi me proste
nenechala.. nikdy nepochopim proc..

mám tě ráda..a to je myslím nejvetsi tvuj vál... naucila jsi me to citit i rikat...