Zelený mužík zatleskal... a začaly se dít divy. Denis Lavant v režii Leose Caraxe předvádí v prostřední povídce Merde možná nejlepší herecký výkon celého letošního roku.

Trojice filmových povídek, které spojuje prostředí dnešního Tokia, patří k tomu nejoriginálnějšímu, co letos bylo v kinech k vidění.

Filmy sestávající ze segmentů od různých autorů bývají výrazem generační spřízněnosti (Perličky na dně československé Nové vlny), pokusem dotknout se určitého fenoménu (11'09'01 reagující na události 11. září 2001) či mozaikou různých pohledů na jedno místo (Paříži, miluji Tě). Tokio! už podle názvu patří do poslední kategorie. Lakoničtěji nazvané být nemohlo; ten vykřičník jako by předjímal překvapení, jaké diváka v kině čeká.

Nic na světě pak diváka nedokáže připravit na prostřední povídku Merde. V ní z kanálů na povrch vylézá šilhavý mužík v zeleném oblečku a stupňujícími se metodami terorizuje na tokijských hlavních třídách kolemjdoucí. To je jen začátek fantasmagorie, jež na plátnech nemá konkurenci. Merde je výbuch čiré filmařské anarchie, která se vysmívá zavedeným formám, ale místo pouhého samoúčelného boření staví soudržnou a komplexní autorskou výpověď. Moc médií, dědictví japonského imperialismu, masakr v Nankingu, skákání po trendech, terorismus – to vše tu člověk vidět může i nemusí, ale hlavně o tom nesmí přemýšlet hlavou. Merde je totiž zážitek téměř fyzický, který nelze vnímat na rovině intelektuální, nýbrž intuitivně, „břichem“. Kongeniální spolupráce francouzského režiséra Leose Caraxe (specializuje se na příběhy mučivé lásky jako Když chlapec potká dívku nebo Milenci z Pont-Neuf) a herce Denise Lavanta (známého rolí ve videoklipu k songu Rabbit in your Headlights) už teď patří do dějin.