prečítať a dočítať

Oxidu uhličitému s láskou

V odborné světové literatuře, která se zabývá oceánským prouděním a změnami
klimatu, se v poslední době objevují výzkumy, které hovoří o "mystery 1500".
Co to k čertu je a proč bychom se o to měli starat? Také bychom se ovšem
mohli ptát jinak: nezpůsobilo to obávané globální oteplování nebývale krásný
evropský podzim? Zřejmě za něco podstatně odlišného vděčí oxidu uhličitému
obyvatelé Brna a obyvatelé New Orleansu.

Ve vrtech do grónského ledovce pozorujeme za posledních 50 tisíc let rovný
tucet zvláštních událostí, které nazýváme Daansgard-Oeschgerovy cykly nebo
zkráceně "události DO". Během nich vystoupá skoro okamžitě - v měřítku sotva
pár let - průměrná teplota severní polokoule až na dvojnásobek běžných
hodnot a pak opět za pár desítek let poklesne na bývalou úroveň. Události DO
jsou někdy doprovázeny tzv. Heinrichovými vrstvičkami, které pro změnu
nalézáme ve vrtech do mořského dna. Heinrichova vrstvička je pár centimetrů
mocná poloha nápadně světlého a hrubého písku, který obsahuje úlomky vápence
a živců až odněkud z Kanady. Obě události - DO cykly i Heinrichovy vrstvičky
- spolu souvisí tak, že při některém oteplení dojde k náhlému rozpadu okraje
ledových štítů. Ledovce doplují hluboko na jih až někam na úroveň severní
Anglie a roztají. Přitom uvolní prach a písek, který do sebe nabraly, když
vlastní vahou "hoblovaly" pobřeží Kanady a Grónska. Výsledek je ten, že v
běžných šedých hlubokomořských bahnech se najednou objeví kontrastní světlá
vrstva.

Dlouhou dobu nebylo jasné, kdy k událostem DO došlo, ale právě srovnání s
ledovými vrty prokázalo tu překvapující závislost, která se označuje jako
"záhada 1500" či v přesnějším vyjádření jako "záhada 1470". Události DO
totiž od sebe dělí buď 1470 let (s poměrně vysokou přesností 10%) anebo
dvoj- či trojnásobky tohoto čísla. Mnoho různých cyklů, o kterých často
hovoří klimatologové, jsou prostě statistické artefakty neboli přesně
vypočtené nesmysly. Ono totiž hledat nějaký cyklus, který řídí běh světa, je
velké pokušení a člověk pak může mít dojem, že ví, jak to ve světě chodí, a
že se tedy nějak celé věci spoluúčastní. Cykly rovněž rádi hledají ti
badatelé, kteří předpokládají, že v povaze vesmíru je fungovat jako dobře
naolejované švýcarské hodinky. Svět ovšem zároveň občas funguje jako dobře
naolejované digitální hodiny, což si na nějakém levnějším modelu můžete sami
vyzkoušet.

I přes veškerou skepsi k různým klimatickým cyklům se zdá, že právě cyklus
1470 let funguje, a to hlavně v poslední ledové době. Uplatňuje se však také
v teplém holocénu, poslední meziledové době, ve které máme tu opravdovou
čest žít?

Tady je situace složitější a nejsprávnější odpověď připomíná svojí lstivostí
ruského mužika z lidové pohádky: Inu, molodci, někdy se uplatňuje a někdy
ne. Zdá se, že se uplatnil kolem roku 8200 před naším letopočtem, když došlo
k náhlému oteplení. Další jeho vrcholy jsou spočítané na 6700 a 3800 před
Kristem. Zvláště druhé datum se kryje s poměrně náhlým přechodem dvou
archeologických období a tak bychom mohli pokračovat až do dneška. Problém
tohoto typu výzkumů je ten, že ve světě se neustále něco děje, a tak při
troše dobré vůle je možné vysvětlit třeba pád Napoleona i Hitlera
klimatickými příčinami. I když něco na tom asi bude.

Poslední datum, kdy by měla "záhada 1470" udeřit, je rok 2105. Ovšem je tu
ta 10% chyba, takže to může být o chvíli dřív či později. A teď jsme u jádra
věci. Jiný tým vedený Iljou Usoskinem z finské univerzity v Oulu oznámil, že
je velice pravděpodobné, že současná sluneční aktivita je největší za
posledních osm tisíc let. Usoskin již dřív publikoval několik prací, ve
kterých na základě izotopového složení ledu předpokládal, že Slunce "hřeje"
nejvíc za poslední tisíciletí právě dnes. Tento poměrně dobře podložený
výpočet nyní prodloužil na celých osm tisíc let! Navíc se jeho výsledky
výborně kryjí s občas fungujícím cyklem událostí DO.

Všichni badatelé si přitom dávají velký pozor, aby neřekli, že za současné
oteplení může sluneční aktivita, to by byla příliš laciná alternativa k
lidmi způsobenému globálnímu oteplení. Pokud události DO v holocénu skutečně
fungují, pak by důležitá část globálního oteplení mohla náhle pominout za
pár desítek let a zatím fungovat ruku v ruce se spalováním fosilních paliv.
Konečně jsme dosáhli harmonie s vesmírem, hlavně abychom to ve zdraví
přežili!

Václav Cílek
Autor je geologem

na dovzdelanie:
http://veda.sme.sk/c/4115342/rok-pokojneho-slnka-zostava-miernou-zahadou.html

literatúra:
Lovelock: Gaia - nový pohled na život na Zemi
Markoš: Povesti pozemské
Zrzavý, Storch, Mihulka: Jak se delá evoluce