cwbe coordinatez:
101
7763757
63534
63578
731496
4651355
4674749
4168421
4168375

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: moderated
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::
total children::5
show[ 2 | 3] flat





Bytie mimo popisov,
roviny bez porozumenia,
aneb pozretie sa na zúbky strachu z nezvládnutia neznáma.

Brána vôle



Prenesenie si sily novej, z hĺbok minulého, kde nevstupovali sme dlho. Nové cesty pletúc so sily oslobodenej, kadiaľ sa chodiť mohlo a teda smelo.
Smelosť, to je výsada veselých.

Cestou späť v čase pozbierať si čaše porozbíjané, črepiny smútku staré, pozliepať čaše nanovo. Naše cestičky obrátime späť do času, keď toto všetko začalo.
SO spojencami pôjdeme za tým, kto mieša čas a vypýtame si príbeh. Po ňom pôjdeme. K starým čašiam povedie. V ich črepinách uvidíme príbehy núdze, v ktorých sme stratili silu.
Ona, pokojne tam v minulosti čaká na nás, aby bola nami vyzdvihnutá späť a znova zapojená bola nami do kruhu živého.
Ako budeme na ceste postupovať, stále ďalej príbehom, lahšie sa nám príbehom pôjde. Až na dno, kde dokončené je. Takto Čistí, vstúpime do nekonečna.


Silou plní uvidíme, že snaha porozumieť veciam, túžba usporiadať si zážitkové rady do logických porozumitelných celkov popisu, bola len preoblečeným strachom z toho, že nebudeme mať dosť sily na aktívne presné zvládnutie neznáma, ktoré je živé. Očistenie zbaví nás potreby tejto masky.
Nosili sme ju hlavne sami pred sebou, ale aj sme tým vychádzali bežným luďom v ústrety.

Takto roztvorení, bez strachu a úzkosti, Celiství, zmeníme bežné cesty sveta.
Usporiadali sme svoju silu do nových kruhov a tým, s Tvorivosťou bok po boku, Liečbou si na maximum Prebudenou, žijeme nové. Preusporiadaním si "vnútra", novej sily si v starých steskoch, ich liečbou prebudenej, začneme nanovo.
Nová sila ukáže nám cestu, povedie čistých, tých, čo sú odvážni.

Prešli cez rozum rozumu a vstúpili do nekonečna. So Sebaliečbou, ruka v ruke s púšťaním sa všetkých popisov, zcelistvenie posledné,
ako prvé zažili tok. Plynutie, prúd či smerovanie, tečúce všetkými smermi. To ako sa ich vnímanie od tmavých púzdier popisu očisťovalo, uvideli, že život ako celok plynie, ukazuje, v Hĺbke pocitov, kadiaľ ísť, a že pomáha čistým. Že Splynutie Čisté, s plynutím života prináša mier a vždy Presný smer. Možnosť zmeniť smer a žiť inak, ako bolo zvykom, cesty tvorivé žiť, čarovným dychom vzdať sa starého netvorivého, ozdravne priniesť nové, zdravšie a lepšie žiť.

Bránou vôle je vstup do Čara, splynutie mocné, stará sila navrátená nám, čara žiť slobodne, všetko vyriešiť hravo, bez popisu, bez konceptov, vnímanie Priamo.
Spolu s duchom Liečbu si zážitkov temných, do minulosti sa na krídlach zámeru plaviac, uvolňujúc si kúsok po kúsku, čo v minulosti v negativite zaseknuté zostalo, zastalo, navrátime si späť, čo právom naše jest.
Vnímanie spresňujúc si s každou novou kvapkou sily navrátenej si späť, sila rastie, učíme sa v nej putovať.
Nové sily, nové výzvy nesú, bez desu, s poznaním, že zároveň výzva vždy v nej aj prechod pre splnenie jej zdravé nesie, so silou tadiaľ vždy pôjdeme.

Nekonečné cesty, bezbrehosť čara. Žitie nanovo začneme, premeníme svet zdravo. Zdravé cesty nové silné, kadiaľ sila plynie, pôjdeme s ňou a ona s nami pôjde.





00000101077637570006353400063578007314960465135504674749041684210416837504168928
ode
 ode      11.09.2008 - 18:39:22 , level: 1, UP   NEW


O bezchybnosti

Začína pod povrchom bežne vnímaného.
Ide o energetické nastavenie sa = o zámer, konať všetko čo konám, bezchybne a z neho generujúce uskutočnenie sa tejto schopnosti stále viac v mojom živote.
A zároveň "chyby" nevnímať ako zlyhania niečoho, mňa, či iných, ale vzdaním sa takéhoto popisu (a tým presmerovaním energie), vnímať všetky udalosti ako čisté tvorivé akty univerza či života, ako spôsoby, ako nás Duch učí žiť.
Jedine pohlad na všetky javy ako dobré, alebo ešte len v procese stávania sa dobrými, zaručuje trvalý rast všetkého, čo v živote stretneme.


00000101077637570006353400063578007314960465135504674749041684210416837504168486
ode
 ode      11.09.2008 - 15:30:41 (modif: 11.12.2012 - 07:33:21), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

Taisha Abelar - Přechod Čarodejú



"„Záměr je síla, která udržuje vesmír," řekla. „Je to síla, která je jádrem všech věcí. Utváří dění světa."
Nemohlajsem uvěřit, že pozorně naslouchám každému slovu. Určitě se udala jakási zásadní změna, která proměnila moji obvyklou znuděnou netečnost v ten nejmimořádnější stav bdělosti. To neznamenalo, že bych chápala, co Clara říká, neboť tomu jsem nerozuměla ani zbla. Zarazila mě však skutečnost, že jsem jí dokázala naslouchat bez podráždění či nepozornosti.
„Mohla bys popsat tu sílu jasněji?"
„Nedá se o tom nijak hovořit, leda metaforicky," řekla. Špičkou boty rýpala hlínu a rozhrnovala suché listí. „Pod suchými listy je půda, nesmírná země. Záměr je princip probíhající pode vším."
Clara vytvořila z dlaní misku, ponořila ruce do vody a opláchla si tvář. Opět jsem žasla nad její hladkou pletí bez vrásek. Tentokrát jsem její mladistvý vzhled pochválila nahlas.
„To, jak vypadám, je otázkou udržování mého vnitřního života v rovnováze s okolím," řekla a otřepávala si vodu z rukou. „Na této rovnováze závisí všechno, co děláme. Můžeme být mladí a vibrující jako říční proud, nebo staří a pochmurní jako sopečné hory v Arizoně. Je to na nás."
Samotnou mne překvapilo, když jsem se jí zeptala, zda existuje způsob, pokud věřím tomu, co říká, který by mi umožnil tuto rovnováhu získat.

Přikývla. „Ovšemže existuje," řekla. „Dosáhneš jí praktikováním speciálního cvičení, které tě hodlám naučit: rekapitulace."

.....

„Vyvrcholení toho zvláštního umění, které tě chci naučit," začala, „se nazývá abstraktní let a prostředek k jeho dosažení nazýváme rekapitulace."

...


„Od této chvíle musíš vést život, v němž má bdělá pozornost přednost přede vším," řekla, jako by byla tušila, že jsem v duchu učinila závazek, že u ní zůstanu. „Musíš se vyvarovat všeho, co je pro tvé tělo a tvou mysl oslabující a škodlivé. Prozatím je rovněž nezbytné přerušit veškeré fyzické a citové svazky se světem."
„Proč je to tak důležité?"
„Protože dřív než cokoli jiného musíš dosáhnout jednoty."
Clara mi objasňovala, že jsme přesvědčeni, že v nás existuje dualismus; mysl je nehmotná část nás samotných a tělo část hmotná. Toto rozdělení udržuje naši energii ve stavu chaotického odloučení a brání jí ve sjednocení.
„Rozdělenost je stav pro lidi běžný," připustila. „Nejedná se ovšem o nejednotnost mezi myslí a tělem, nýbrž mezi tělem, které obsahuje mysl nebo já, a dvojníkem, který je schránkou naší základní energie."
Tvrdila, že před narozením tato vnucená dualita neexistuje, avšak počínaje narozením jsou tyto dvě části odděleny působením lidského záměru. Jedna část se obrací navenek a stává se hmotným tělem; ta druhá se obrací dovnitř a stává se dvojníkem. V okamžiku smrti se ta těžší část, tělo, vrací do země, aby jí byla vstřebána, a ta lehčí část, dvojník, se stává svobodnou. Naneštěstí však, neboť dvojník nebyl nikdy zdokonalován, zažívá svobodu pouze na malý okamžik, než je rozptýlen do vesmíru.
„Pokud zemřeme, aniž bychom vymazali náš falešný dualismus těla a mysli, zemřeme obyčejnou smrtí," řekla.
„Jak jinak můžeme zemřít?"
Clara se na mě upřeně zadívala, jedno obočí zdvižené. Místo odpovědi mi důvěrným tónem prozradila, že umíráme z toho důvodu, protože možnost, že bychom mohli být transformováni, nepronikla do našeho vědomí. Zdůraznila, že tato přeměna musí být dokonána během tohoto života a že úspěšně se zhostit tohoto úkolu je jediný opravdový smysl, který lidská bytost může mít. Všechny ostatní schopnosti a dosažení jsou pomíjivé, neboť smrt je rozpouští v nicotu.
„Co vlastně tato přeměna vyžaduje?" ptala jsem se.
„Vyžaduje totální změnu," odvětila. „A ta se uskutečňuje rekapitulací: to je základní kámen umění svobody. Umění, které tě hodlám naučit, se nazývá umění svobody. Je nekonečně obtížné toto umění praktikovat a ještě obtížnější objasnit."
Clara pokračovala, že každý postup, kterému mě bude učit, či každý úkol, který mi může uložit k vykonání, bez ohledu na to, jak ba
nální se mi může zdát, je krokem, vedoucím k naplnění konečného cíle umění svobody: abstraktnímu letu.
„Nejdřív ti chci ukázat jednoduché pohyby, které musíš dělat denně," řekla. „Provždy je považuj za nepostradatelnou součást svého života.
Předvedu ti nejprve způsob dýchání, který byl po generace tajemstvím. Tento mocný dech odráží dualistické síly tvoření a ničení, světla a tmy, bytí a nebytí."
Vyzvala mě, abych vyšla před jeskyni, a pak mě jemnou manipulací instruovala, abych se posadila s páteří prohnutou dopředu a přitáhla si kolena co nejpevněji k hrudi. Zatímco chodidla jsem držela na zemi, paže jsem měla ovinout okolo lýtek a ruce pevně sevřít před koleny, nebo kdybych chtěla, sevřít lokty dlaněmi. Jemně mi uvolnila hlavu, dokud se brada nedotkla prsou.
Musela jsem napnout svaly na rukou, ve snaze udržet kolena, aby se nevytáčela stranou. Hrudník i břicho byly stlačené. Když jsem zatáhla bradu, můj krk vydal praskavý zvuk.
„Je to velmi mocný dech," řekla. „Může tě poslat k zemi nebo uspat. Pokud k tomu dojde, vrať se do domu, jakmile se probudíš. Mimochodem, tato jeskyně je rovnou za domem. Jdi po pěšině a budeš tam za dvě minuty."
Clara mi přikázala, abych dýchala krátce a mělce. Odvětila jsem, že je to zbytečný požadavek, protože v této pozici to ani jiným způsobem není možné. Pak mi poradila, že když jen částečně uvolním tlak, který vytvářím rukama, můj dech se vrátí do normálu. Ale o to v tu chvíli nešlo. Chtěla po mně, abych pokračovala v krátkém nadechování přinejmenším po dobu deseti minut.


.....


Clara řekla, že pokud se toto dýchání provádí pravidelně, s klidem a s rozvahou, uvádí postupně do rovnováhy naši vnitřní energii.


...


další tělesný cvik...., velmi důležitý pro vymazání falešného dualismu. Požádala mě, abych si sedla se vzpřímenými zády a očima mírně přivřenýma a zírala na špičku svého nosu.
„Je lepší, když se toto dýchání provádí bez zábran oblečení," začala. „Ale raději, než abys seděla nahá v patiu za bílého dne, uděláme výjimku. Nejprve se zhluboka nadechneš a představuješ si, že přivádíš vzduch do těla vagínou. Vtáhneš vzduch do břicha a vedeš jej podél páteře, přes ledviny, do bodu mezi lopatkami. Tam vzduch na chvíli podržíš, pak jej vytáhneš o něco výš do zadní části hlavy, a dále přes temeno hlavy do bodu mezi obočím."
Instruovala mě, abych poté, co ho tam na chvíli zadržím, vydechla nosem a současně mentálně směřovala vzduch dolů do přední čás
ti těla, nejprve do bodu těsně pod pupkem a potom do vagíny, kde celý cyklus započal.
Začala jsem provádět dechové cvičení.
Clara mi přiložila ruku na kořen páteře, pak táhla prstem čáru vzhůru po mých zádech, přes hlavu, a jemně stiskla bod mezi obočím. „Snaž se přivést vzduch sem do tohoto místa," řekla. „Oči necháváš polootevřené z toho důvodu, aby ses mohla soustředit na klenbu svého nosu, zatímco táhneš vzduch vzhůru po zádech a přes hlavu do tohoto bodu; a tímto způsobem můžeš také pohledem doprovázet vzduch, který vedeš dolů do přední části těla a vracíš ho sexuálním orgánům."
Clara podotkla, že cirkulace vzduchu tímto způsobem vytváří neproniknutelný krunýř, který zabraňuje vnějším rušivým vlivům proniknout lidské energetické pole a rovněž zabraňuje tomu, aby se vnitřní vitální energie rozptýlila navenek. Zdůraznila, že nadechování a vydechování by mělo být neslyšitelné, a že dechové cvičení lze provádět, když člověk stojí, sedí, nebo leží, ačkoli pro začátečníky je to snadnější vsedě na polštáři nebo na židli.


(tipujem že pre mužov to bude rovnaké, ale čekol by som si to teda "pre istotu" u spojencov)



.....



„Teď," řekla a přisunula si židli blíže k mojí, „si promluvíme o tom, co jsme začaly probírat dnešní ráno:

o rekapitulaci
."

....Trpělivě vysvětlovala, že rekapitulace je akt, kterým lze povolat zpátky energii, jíž jsme vyčerpali v dřívějších činnostech. Rekapitulování ukládá připomenout si všechny lidi, s nimiž jsme se setkali, všechna místa, která jsme viděli, a všechny pocity, které jsme měli za celý svůj život počínajíce přítomností a postupujíce zpět až k nejranějším vzpomínkám - pak je dočista vymést, jednu po druhé, zametacím dechem.
...
přikázala mi, abych se nadechovala nosem, zatímco mi otáčela hlavou doleva, a následně vydechovala při otáčení doprava. Pak jsem měla otočit hlavou doleva a doprava jednotným pohybem, a zastavit dech. Sdělila mi, zeje to tajemný způsob dechu a klíč k rekapitulaci, protože nadechování nám umožňuje stáhnout zpět energii, kterou jsme ztratili, zatímco vydechování nám umožňuje vypudit cizí, nežádoucí energii, která se v nás nahromadila vzájemným působením mezi námi a bližními.

...
Vybavit si každého, koho jsem kdy znala, a všechno, co jsem kdy ve svém životě pocítila, mi připadlo jako absurdní a neuskutečnitelný úkol. „To může trvat celou věčnost," řekla jsem v naději, že by tato praktická poznámka mohla zabrzdit iracionální sled Clařiných myšlenek. „To jistě může," přitakala. „Ale ujišťuji tě, Taisho, zkusíšli to, můžeš všechno získat a nic ztratit."
Několikrát jsem se zhluboka nadechla a pak pohybovala hlavou zleva doprava a napodobovala způsob dýchání, který mi předvedla Clara, abych ji uklidnila a dala jí najevo, že jsem pozorně naslouchala.
Se sarkastickým úsměvem mě varovala, že rekapitulace není žádné povrchní cvičení podléhající nahodilým okolnostem. „Zatímco rekapituluješ, snaž se vyciťovat jakási dlouhá pružná vlákna, která se rozšiřují ze středu tvého těla," vysvětlovala. „Potom synchronizuj otáčivý pohyb hlavy s pohybem těchto pomyslných vláken. Jsou to průduchy, které přinesou zpět energii, již jsi nechala za sebou. K tomu, abychom znovu nabyli naši sílu a jednotnost, musíme uvolnit svou energii lapenou ve světě a stáhnout ji zpět k nám."
Ujišťovala mě, že při rekapitulaci se tato pružná energetická vlákna rozpínají napříč prostorem a časem k lidem, místům a událostem,
jež zkoumáme. To má za následek, že se můžeme vrátit do kteréhokoli okamžiku svého života a jednat, jako bychom tam skutečně byli.


....

Zeptala jsem se jí, zda existuje nějaký systém, jímž si člověk vybavuje v paměti uplynulé události. Odpověděla, že důležitým bodem je tyto události a pocity znovu prožít do co nejmenších detailů a pak na ně působit zametacím dechem, čímž se uvolňuje polapená energie.


...


oznámila mi, že bych ' měla začít sepisovat seznam všech lidí, které jsem kdy potkala; začít přítomností a postupovat až k nejranějším vzpomínkám.
„To je nemožné!" zajíkla jsem se. „Jak si mám proboha vzpomenout na každého, s kým jsem až do dnešního dne přišla do styku?"
Clara odsunula talíře stranou, aby mi uvolnila místo na psaní.
„Obtížné ano, ne ovšem nemožné," řekla. „Je to nezbytná součást
rekapitulace. Seznam vytváří pro mysl matrici, na níž se může uchytit."
Řekla, že počáteční stupeň rekapitulace sestává ze dvou věcí. První je seznam, druhou je rozvržení scény. A rozvržení scény spočívá v tom, vybavit si veškeré podrobnosti týkající se událostí, které člověk hodlá přivést k vědomí.
„Jakmile máš všechny podstatné složky na místě, použiješ zametací dech; pohyb tvé hlavy je jako fén provívající vším, co se v té scéně objevuje," řekla. „Vybavuješli si například určitou místnost, dýchej stěnami, stropem, nábytkem, lidmi, které vidíš. A nepřestávej, dokud neabsorbuješ poslední kousíček energie, kterou jsi tam zanechala." „Jak budu vědět, kdy to udělat?" ptala jsem se. „Tvé tělo ti řekne, kdy budeš mít dost," ujistila mne. „Pamatuj, se záměrem vdechuj energii, kterou jsi zanechala ve scéně, již rekapituluješ, a se záměrem vydechuj cizí energii, kterou v tobě zanechali ostatní."


....

„Ostatně, právě to je důvod, proč jsi tady: aby ses změnila. A změnit se znamená, že budeš schopna úspěšně uskutečnit abstraktní let, no a pak ti bude všechno jasné."
Na mé zoufalé naléhání mi vysvětlila, že tento nepředstavitelný let je symbolicky chápán jako pohyb z pravé strany čela na levou, ve skutečnosti však znamená přenos naší éterické části, dvojníka, do našeho denního vědomí.
„Jak jsem ti už vysvětlila," pokračovala, „dualismus tělomysl je falešná dichotomie. Reálné rozdělení existuje mezi hmotným tělem, které je domovem mysli, a éterickým tělem neboli dvojníkem, který uskladňuje naši energii. Abstraktní let se uskutečňuje v okamžiku, kdy přivádíme našeho dvojníka, aby ovlivňoval náš každodenní život. Jinými slovy, ve chvíli, kdy se naše hmotné tělo stane absolutně vědomým svého nehmotného energetického protějšku, překračujeme hranici do abstraktní, zcela odlišné oblasti vědomí."

...


„Pokud to znamená, že se musím nejprve změnit, vážně pochybuji, že budu kdy schopna tento přechod uskutečnit," řekla jsem. „Všechno je ve mně tak hluboce zakořeněno, že tuším, že to mám na celý život."
Clara mi nalila do hrnku trochu vody. Postavila keramický džbán a zpříma na mě pohlédla. „Existuje způsob, jak se změnit," řekla. „A momentálně jsi v něm až po uši; nazývá se rekapitulace."
...

Ujišťovala mě, že hluboká a kompletní rekapitulace nám umožňuje si uvědomit, co chceme změnit, protože nám dovoluje vidět náš život bez falešných iluzí. Skýtá nám možnost zastavení, kdy si mů

žeme zvolit své obvyklé chování přijmout, neboje změnit tím, že se ho záměrně zbavíme dřív, než nás úplně pohltí.
„Ale jak se něčeho záměrně zbavíš?" ptala jsem se. „Řekneš jednoduše, ,Odstup, satane!"?"
Clara se usmála a dala si hlt vody. „Abychom se změnili, je potřeba splnit tři podmínky," řekla. „Za prvé, musíme nahlas vyjádřit své rozhodnutí se změnit, aby nás záměr uslyšel. Za druhé, po určitou dobu musíme zapřáhnout svoji pozornost: nemůžeme pouze něco začít a vzdát to, jakmile ztratíme odvahu. Za třetí, musíme posuzovat výsledky svých činů s pocitem naprosté nezaujatosti. To znamená, že se nesmíme zaplétat do myšlenek na úspěch či prohru. Pokud se budeš řídit těmito třemi kroky, můžeš v sobě změnit jakékoli nežádoucí pocity a tužby," ujišťovala mě Clara.
...
„Nevím, Claro," řekla jsem nevěřícně. „V tvém podání to zní tak jednoduše."
Nešlo o to, že bych jí nechtěla věřit, jen jsem zkrátka byla vždycky praktická; a z praktického úhlu pohledu byl pro mě úkol změnit své chování zdrcující, navzdory jejímu tříbodovému programu.
Večeři jsme dojedly v naprostém tichu. Jediným zvukem, který se rozléhal v kuchyni, bylo vytrvalé kapání vody procházející skrze filtr. Ten zvuk mi poskytl zcela konkrétní představu postupného očistného procesu rekapitulace. Náhle mě zaplavila vlna optimismu. Třebas je možné změnit sama sebe, očistit se, kapku za kapkou, myšlenku po myšlence, tak jako voda procházející filtrem.

..........

„Můžeš mi říct, že to, co dělám, je učiněná krása, nebo že marním svůj čas," řekla a po vytáhla další steh, „to ale neovlivní můj vnitřní klid. Tomuto postoji se říká znát svou cenu." Vznesla akademickou otázku, na niž si sama odpověděla. „A jaká myslíš, zeje moje cena? Absolutně nulová."
Zareagovala jsem, že podle mého názoru je skvělá, skutečně ta

nejinspirativnější osoba, jakou znám. Jak může o sobě říkat zeje bezcenná?
„Je to velice prosté/' vysvětlovala Clara. „Jsouli pozitivní a negativní síly v rovnováze, vzájemně se vyruší, a to znamená, že moje hodnota je nula. Znamená to rovněž, že eventuálně nemůžu být zklamaná, když mě někdo kritizuje, ani potěšená, když mě někdo chválí."
Clara zdvihla jehlu a při slabém světle rychle navlékala nit. „Čínští mudrci dávných časů říkávali, že aby člověk znal svou cenu, musí proklouznout okem draka/4 řekla a spojila dva konce nitě k sobě.
Tito starodávní mudrcové prý byli přesvědčeni, že bezmezné neznámo je střeženo obrovitým drakem, jehož šupiny září oslňujícím jasem. Věřili, že smělí hledači, kteří se odváží k drakovi přiblížit, se chvějí hrůzou před jeho oslepující září, před silou jeho ocasu, který drtí nepatrným zachvěním vše, co mu stojí v cestě, a před jeho žhavým dechem, který promění v popel vše ve svém dosahu. Rovněž však věří, že existuje způsob, jak kolem nepřístupného draka proklouznout. (Hehe žeby "castanedov" orol?) Clara řekla, že podle jejich přesvědčení se splynutím s drakovým záměrem člověk může stát neviditelným a projít dračím okem.
„To znamená co?" ptala jsem se.
„Znamená to, že prostřednictvím rekapitulace se můžeme dokonale vyprázdnit od myšlení a tužeb, což pro tyto starodávné mudrce znamenalo sjednotit se s drakovým záměrem, a tudíž stát se neviditelným."

...

„Umění prázdnoty je technika, kterou praktikovali staří čínští mudrcové, kteří chtěli projít okem draka," řekla, když se opět posadila na svoje místo. „Dnes to nazýváme uměním svobody. Domnívám se, že tento výraz je výstižnější, neboť toto umění skutečně vede do abstraktní říše, kde lidství nemá váhu."
„Chceš tím říct, Claro, že ta říše je nehumánní?"
Clara odložila vyšívání na kolena a pohlédla na mě. „Chci tím říct, že téměř vše, co jsme o této říši slyšeli od svatých mužů a mudrců, kteří ji hledali, je zabarveno lidskými zájmy. My, kteří se věnujeme umění svobody, jsme však ze své bezprostřední zkušenosti zjistili, že tento popis je nepřesný. Naše zkušenosti dokládají, že cokoli je v této říši lidského, je tak nepodstatné, že se to ztrácí v nekonečnu."
„Počkej chvíli, Claro. A co skupina legendárních postav nazývaných čínští nesmrtelní? Nedosáhli snad svobody způsobem, o němž mluvíš?"
„Ne tou cestou, kterou máme na mysli my," řekla Clara. „Pro nás svoboda znamená být oproštěn od lidství. Čínští nesmrtelní byli lapeni ve svých mýtech o nesmrtelnosti, v touze po moudrosti, po osvobození sama sebe, po návratu na zem, aby mohli vést ostatní. Byli to učenci, hudebníci, ovládali nadpřirozené síly. Byli spravedli

ví rozmarní, v mnohém jako klasičtí bohové Olympu. Dokonce i nirvána je lidský stav, v němž blažeností je být osvobozen od těla."
Claře se úspěšně podařilo vyvolat ve mně pocit naprosté bezútěšnosti. Svěřila jsem se, že celý svůj život jsem byla obviňována z toho, že se mi nedostává lidské vřelosti a porozumění. Lidé mi vytýkali, že jsem ta nejchladnější bytost, jakou kdy potkali. Teď Clara říká, že svoboda znamená být prost lidského soucitu. A já měla vždycky pocit, že mi něco velmi důležitého uniká tím, že jej postrádám. Byla jsem opět na pokraji sebelítostivého pláče, ale Clara mi včas přišla na pomoc. „Být oproštěný od lidství neznamená nic tak idiotského jako postrádat laskavost a soucit/1 řekla.
„I kdyby, Claro, svoboda, kterou popisuješ, je pro mě nepředstavitelná," trvala jsem na svém. „Nejsem si jista, že bych z ní chtěla byť jen kousíček."
„Já jsem si jista, že chci úplně všecko, co obnáší," prohlásila. „Přestože ani můj rozum to nedokáže pochopit, věř mi, skutečně to existuje! A také mi můžeš věřit, že jednoho dne budeš ty sama někomu jinému vykládat všechno to, co ti teď povídám já. A možná budeš dokonce používat tatáž slova." Mrkla na mě, jako kdyby s jistotou věděla, že se to má stát.
„Jak budeš pokračovat v rekapitulaci, odhalí se ti vstup do říše, kde lidství pozbývá význam," pokračovala Clara. „A to bude pro tebe výzvou, abys prošla okem draka. Právě tomu říkáme abstraktní let. Ve skutečnosti to znamená překročit nesmírnou propast do říše, která je nepopsatelná, neboť člověk jí není měřítkem."
Byla jsem ochromená strachem. Netroufla jsem si brát Claru na lehkou váhu, protože to, co říkala, myslela vždycky vážně. Představa ztráty mého lidství, takového jaké bylo, a skoku do propasti, byla pro mě víc než děsivá. Chtěla jsem se jí zeptat, zdali ví, kdy se ta brána přede mnou objeví, ona však pokračovala ve vysvětlování.
„Ve skutečnosti je ta brána před námi po celý čas," řekla Clara, „ale pouze lidé, jejichž mysl a srdce jsou klidné, ji mohou vidět nebo vycítit její přítomnost."
Vysvětlovala, že říkat tomu brána není pouhá metafora, protože se
skutečně někdy objevuje v podobě otevřených dveří, temné jeskyně, oslňujícího světla nebo Čehokoli představitelného, dokonce i v podobě dračího oka. Dodala, že v tomto ohledu metafory starých čínských mudrců nebyly vůbec přitažené za vlasy.
„Je tu ještě další věc. Staří Číňané byli přesvědčeni, že neviditelnost je důsledek dosažení klidné indiference," řekla.
„Co to je klidná indiference, Claro?"
Namísto přímé odpovědi se mě zeptala, zda jsem někdy viděla oči zápasících kohoutů.
„Nikdy v životě jsem kohoutí zápasy neviděla," odvětila jsem.
Clara vysvětlovala, že pohled v očích bojovného kohouta není týž, který nacházíme v očích normálních lidí nebo zvířat, jejich oči totiž zrcadlí vřelost, vztek, strach.
„Oči zápasícího kohouta nejsou naplněny ničím podobným," poučovala mě Clara. „Místo toho odrážejí nevyjádřitelnou odosobněnost, něco, co nacházíme rovněž v očích bytostí, které uskutečnily velký přechod. Neboť místo toho, aby se rozhlížely po vnějším světě, obrátily se dovnitř, aby upřeně pozorovaly to, co ještě není přítomno.
Oko, které pozoruje vnitřně, je nehybné," pokračovala Clara. „Neodráží lidské city či obavy, ale vyjadřuje nesmírnost. Mudrcové, kteří nahlédli do prostoru bez hranic, dokládají, že bezmezno se zračí zpět s neústupnou indiferencí.""



















hm, no ako určite dobrá technika, ale nejako sa mi to už dlhšiu dobu už podozrivo spája, to o čo tam vlastne ide, o uvolnenie energie, pozbieranie si svojej v minulosti a zbavenie sa "negatívnej" od druhých, tiež v minulosti, pojí s tým, o čo vlastne tiež ide v šamanskej práci.


A teda ešte mi aj príde, že "po šamansky" to ide aj zrýchliť, že si nemusím prelistovávať svoju minulosť a čistiť každú jednu udalosť, čo som zažil, ale ide to aj pekne naraz prierezovo urobiť niekolko naraz, energeticky, pocitovo podobných, zobrať naraz, zámerom, urobiť to.



hm..no zaujímavé, len to ma napadlo...a ešte taký zvláštny pocit, že asi na tom niečo bude..

0000010107763757000635340006357800731496046513550467474904168421041683750416848604168977
ode
 ode      11.09.2008 - 19:03:28 (modif: 12.09.2008 - 11:32:58), level: 2, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!



Liečitelské rekapitulovanie si minulosti (svojej),
zbieranie si svojej sily (energie, vedomia, života,..) z minulého, v nekonštruktívne spracovaných zážitkoch minulých, v negativite uzavretej sily svojej - uzloch v toku života uzavrenej - zbieranie sa späť do života, čistenie si či vymazávanie svojej osobnej histórie, aby mohlo prísť nové, nekonečné, bezhraničné






Kto zbiera sa, Lieči sa, Rastie.
A je vlastne dosť jedno z akého "uhla pohladu" (z pohladu akého konceptu) sa to vezme.
Že či sa to berie, že sila sa stratila a treba ju prinavrátiť späť, napr. že či sa zbiera "po šamansky" - cestovaním a Liečbou sa na tej "druhej strane" sveta, alebo či robí rekapituláciu, po "castanedovsky" ako taisha napr. píše v odkaze vyššie, alebo či si to nakombinuje, ako píšem tam dole toho odkazu od taishy, alebo či sa len zameriava na Liečbu a robí reiki napr. a lieči sa tak, alebo či cvičí napr. taiči alebo trebarz "castanedove" tensegrity, pohyby, ktoré zbierajú, liečia energiu, alebo trebarz medituje na liečivé božstvá a tak sa spája s nimi a necháva sa Liečiť ich liečivými energiami, ide to, a ak sa to robí pravidelné, je to aj Cítiť.

Každému sa pozdáva iné, každý má svoju cestu, každému ide iné rôzne "rýchlo", rôzne účinne. Neni nad vlastnú skúsenosť, kombináciam sa medze nekladú, ak, tak, spojenci poradia lahko, čo je najlepšie. A koho napadne že nejaká technika je UŽ dostatočne účinná a nedá sa napr. "odbornou podporou" šamanských spojencov ešte viac zdokonaliť, ešte viac zúčinniť, nech hneď teraz spraví tri kotrmelce a nech pozoruje aspoň hodinu hviezdne nebo...


Čím je duša-energia-vedomie-vnímanie-karma-blabla.... čistejšia, tým tomu priamo úmerne prirodzene rastie Intutívna Tvorivosť, Bdelosť, Vnímavosť - otvára sa vnímanie jemných smerov, či rovín života, ako aj v sebe, tak aj "mimo" seba, prehlbuje sa (seba)poznaním Pochopenie princípov života, žitia, univerza. Jednak priamym prežitkom ich fungovania pri "vnútornej" práci na sebe, Liečbe, jednak potom neskôr priamym vnímaním ""jemnohmotných rovín"" seba/sveta. Sila rastie a človek sa môže v stále väčších kúsoch naraz Liečiť, dokáže rásť stále rýchlejšie a prenikavejšie, bezpečnejšie, skúsenejšie.
hihi a tak bláblá, neni nad vlastnú skúsenosť... :oD

Akonáhle človek dôjde do stavu, kedy Liečbou seba(poznaním) zbaví sa strachu, zistí, že popis, akýkolvek, už nie je treba, putuje sám-nikdy-už-viac-nie-sám, a o tom sa už nedá rozprávať, amen.. a nekonečno všeživé už len s ním vždy hrá...:o))