12.07.2008-12:28:02 :: Something smarter than us is going to emerge

„Hledám Mistra. Chci se vydat na cestu magie.“
Wicca se na ni podívala. Tahle dívka měla skutečně Dar. Ráda by však věděla, proč se o ni Mág z Folku tak zajímal. Dar sám o sobě nestačí. Kdyby Mág z Folku v magii teprve začínal, pak by na něho mohlo zapůsobit, jak jasně se u té dívky Dar projevuje. On však už zažil dost, aby věděl, že každý a jakýkoli člověk má nějaký Dar; takové pasti už jej překva pit nemohou.
Vstala, přešla k polici a vzala svou oblíbenou sadu karet.
„Umíš je vykládat?“ zeptala se.
Brida přikývla. Chodila do nějakých kurzů a věděla, že žena drží sedmdesát osm karet tarotu. Naučila se několika způsobům, jak tarot klást, a potěšilo ji, že může své znalosti ukázat.
Žena však dál držela karty v ruce. Zamíchala je a položila na skleněný stolek rubem nahoru. Pak se na karty v téhle naprosto neuspořádané pozici, vymykající se metodám, jimž se Brida nau čila v kurzech, dlouze zadívala. Nato pronesla pár slov v nějakém cizím jazyce a jenom jednu kartu obrátila.
Byla to karta číslo 23. Křížový král.
„Dobrá ochrana,“ řekla. „Od mocného, silného muže s černými vlasy.“
Bridin mládenec nebyl ani mocný, ani silný. A Mág měl vlasy prošedivělé.
„Nemysli na jeho fyzický vzhled,“ řekla Wicca, jako by uhádla, nač myslí. „Mysli na svou Druhou část.“
„Co je to Druhá část?“ Bridu ta žena překvapovala. Vnukala jí tajemnou úctu, pocit odlišný od toho, který pocítila při setkáni s Mágem nebo s knihkupcem.
Wicca jí neodpověděla. Znovu karty zamíchala a opět je neu spořádaně rozložila po stole — tentokrát však lícem nahoru. Karta
uprostřed zdánlivého zmatku nesla číslo 11. Síla. Žena otevíra jící lví tlamu.
Wicca kartu zdvihla, podala ji Bridě. Ta ji držela a nebylo jí jasné, co má dělat.
„Tvou nejsilnější stránkou byla vždycky žena v jiných inkar nacích,“ řekla Wicca.
„Co je to Druhá část?“ naléhala Brida. Poprvé tuhle ženu pro vokovala, ale jen velice nesměle.
Wicca chvíli mlčela. V duchu jí blesklo podezření — Mág dívku o Druhé části nepoučil. — Nesmysl, řekla si a už na to nemyslela.
„Druhá část je to první, o čem se lidé dozvědí, když chtějí ná sledovat Tradici Luny,“ odpověděla. „Jenom pochopením Druhé části můžeme chápat, jak se poznání přenáší časem.“
Chystala se to vysvětlit. Brida mlčky dychtivě vyčkávala. „Jsme věční, neboť jsme projevem Boha,“ řekla Wicca. „Proto procházíme mnoha životy a mnoha úmrtími, přičemž vycházíme od bodu, který nikdo nezná, a míříme k jinému bodu, který rovněž neznáme. Zvykni si na skutečnost, že v magii je hodně věcí, které nejsou a nikdy nebudou vysvětleny. Bůh se rozhodl učinit některé věci určitým způsobem, a tajemství, proč tak učinil, zná jen On.“
Temná noc Víry, pomyslela si Brida. Existuje také v Tra dici Luny.
„Tak tornu opravdu je,“ pokračovala Wicca. „A když lidé uvazuji o reinkarnaci, vždycky stojí před velice těžkou otázkou: jest liže bylo na Zemi zpočátku tak málo lidských bytostí, zatímco dnes je jich tolik, odkud se vzaly ty nové duše?“
Brida zatajila dech. Tuhle otázku už si položila mnohokrát. „Odpověd‘ je prostá,“ řekla Wicca, která chvilku vychutnávala dívčinu dychtivost. „V určitých reinkarnacích se dělíme. Stejně jako krystaly a hvězdy, stejně jako buňky a rostliny, i naše duše se dělí.
Naše duše se dělí ve dvě, nové duše se mění v další dvě, a tak c za několik generací rozptýlíme po značné části Země.“
„A jenom jedna z těchto částí je si vědoma, z koho pochází?“ zeptala se Brida. Připravila si spoustu otázek, ale chtěla je polo žit postupně; tahle jí připadala nejdůležitější.
„Jsme částí toho, čemu alchymisté říkají Anima Mundi, Duše světa,“ řekla Wicca, aniž Bridě odpověděla. „Kdyby se ve sku tečnosti Duše světa pouze dělila, rostla by, ale zároveň by stále slábla. Proto tak jako se dělíme, také se znovu nalézáme. Ato zno vunalézání se jmenuje Láska. Protože duše se pokaždé dělí na část mužskou a část ženskou.
Tak je to vysvětleno v knize Genesis: Adamova duše se rozdě lila a Eva se zrodila z něho.“
Wicca zmlkla a zadívala se na karty rozložené po stole.
„Je tu hodně karet,“ pokračovala, „ale jsou částí téhož sou boru. K tomu, abychom pochopili jejich poselství, potřebu jeme všechny, všechny jsou stejně důležité. Tak je to i s du šemi. Všechny lidské bytosti jsou vzájemně spojeny jako karty v tomhle souboru.
V každém životě máme tajemnou povinnost znovu nalézt ale spoň jednu z těchto Druhých částí. Nejvyšší Lásku, jež je rozdělila, uspokojí Láska, která je opět spojí.“
„Ajak zjistím, že je to moje Druhá část?“ Brida považovala tuto otázku za jednu z nejdůležitějších, jaké si v životě položila.
Wicca se zasmála. I ona už se na to tak dychtivě vyptávalajako dívka před ní. Druhou část bylo možné poznat podle zářících očí — tak od počátku věků lidé rozpoznávali svou skutečnou lásku. Tra dice Luny znalajiný postup: způsob vidění, který ukázal světelný bod nad levým ramenem Druhé části. To však dívce ještě nehod lala sdělit; možná se nakonec ten bod vidět naučí, možná ne. Brzy by měla znát odpověď.
„Tím, že budeš riskovat,“ řekla Bridě. „Že budeš riskovat pro hru, zklamání, rozčarování, ale Lásku nikdy hledat nepřestaneš. Zvítězí ten, kdo hledání nikdy nezanechá.“
Brida si vzpomněla, že Mág řekl něco podobného, když hovo řil o cestě magie. Možná je to totéž, — pomyslela si.
Wicca začala sbírat karty ze stolu a Brida vytušila, že její čas se krátí. Chtěla se však ještě na něco zeptat.
„Můžeme v každém životě najít víc než jednu Druhou část?“ Ano, pomyslela si Wicca trochu hořce. —A když k tomu do jde, srdce se rozdělí a výsledkem je bolest a utrpení. Ano, můžeme najít tři nebo čtyři Druhé části, poněvadž je nás hodně ajsme ve Iice rozptýlení.Dívka se ptala správně a Wicca se těmto otáz kám musela vyhnout.
„Podstata Stvoření je jediná,“ řekla. „A ta podstata se jmenuje Láska. Láska je síla, která nás opět sdružuje, aby shrnula zkuše nost rozptýlenou v mnoha životech, na mnoha místech světa.
Máme odpovědnost za celou Zemi, protože nevíme, kde jsou Druhé části, jimiž jsme byli od počátku časů; bude-li se jim dařit dobře, i my budeme šťastní. Bude-li se jim dařit špatně, budeme snášet, třebas nevědomě, kus té bolesti. Ale především jsme odpo vědni zato, že se alespoň jednou v každé inkarnaci znovu spojíme s Druhou částí, která nám zcela jistě vstoupí do cesty. I kdyby to bylo jen na okamžik; protože tyto okamžiky přinášejí Lásku tak intenzivní, že ospravedlní zbytek našich dní.“
V kuchyni se rozštěkal pes. Wicca sebrala karty ze stolu a znovu se podívala na Bridu.
„Také můžeme svou Druhou část nechat odejít a nepřijmout ji, anebo si jí vůbec nevšimnout. Pak budeme potřebovat další inkar naci, abychom se s ní shledali.
A kvůli svému sobectví budeme odsouzeni k nejhoršímu sou žení, jaké jsme si sami vynalezli: k samotě.“
Wicca vstala a vyprovodila Bridu ke dveřím.
„Nepřišla jsi sem, aby ses dozvěděla o Druhé části,“ řekla, dříve než se rozloučila. „Máš Dar, a až se dozvím, ojaký Darjde, možná ě budu moci učit Tradici Luny.“

P.Coelho, Brida

Keď ľúbime, ľúbime celého človeka takého aký je, nie takého, akým chceme aby bol. (Tolstoj)