Čti znovu a znovu.



       - V celém domě není jediné zrnko rýže ani kousek zeleniny. Jestli chceš dnes jíst, musíš si něco sehnat! řekla manželka.

       - A můžeš mi říct kde? opáčil bráhman. Naše vesnice je chudá. V poslední době se nenarodilo žádné dítě, nikdo se neoženil ani neumřel, nebyl žádný svátek. Nedostal jsem žádné obětní dary, abych mohl vykonat obřady. A mou odměnu za službu v chrámu jsi nerozvážně rozdala žebrákům, se kterými se u nás dveře netrhnou.

       - Mohla jsem jim snad almužnu odmítnout? Vždy? ti ubožáci jsou ještě chudší než my! Po chvilce váhání dodala:

       - Připadá mi nedůstojné, aby muž tvé kasty znalý svatých textů neměl co do úst! Proč se nepokusíš vstoupit do králových služeb? Staří panditi, kteří v královském paláci vyučují, nemají tak skvělou pověst, aby ses jim svými znalostmi přinejmenším nevyrovnal!

       Bráhman váhal- vyučovat na královském dvoře byla jeho dávná touha, kterou se však snažil držet na uzdě. Bál se totiž, aby mu sláva nestoupla do hlavy a neposkvrnila jeho myšlenky. Rozhodl se, že počká, až se králi uráčí povolat ho ke dvoru. Stane se tak z boží vůle, a němým přičiněním, řekl si.

       V hloubi duše totiž věděl, že snít o něčem takovém je samolibé, šílené a bezbožné. Bude-li se o místo ucházet, přizná sám sobě, že touží patřit k vyvoleným a uznávaným. Bude-li čekat, až ho povolají, utvrdí se v přesvědčení o vlastní pokoře a získá jistotu, že se o něj královský dvůr zajímá výhradně pro jeho schopnosti. Nebyl tak zaslepený, aby tato úskalí neviděl. Přece však doufal, že konečně vykročí ze stínu, v němž podle svého názoru žil. V duchu si říkal: Mám obavy, že a? udělám, co udělám, nebudu jednat správně. Svíraly ho pochybnosti, touhy, lítost i naděje, kterou si nechtěl přiznat. Jako by život plynul mimo něj a on stále váhal, zda ho má žít. Světlo života míjelo jeho pohyby, slova i činy, aniž by nacházelo místo, kde by mohlo klidně spočinout.

       Manželčin návrh otřásl křehkou rovnováhou mezi jeho pochybnostmi a jistotami, které se náhle začaly hroutit. Žena má pravdu. Je třeba najít řešení a zajistit rodinu! Rozhodl se, že bude místo na královském dvoře považovat spíše za ph1ežitost k pravidelnému výdělku než za prostředek k dosažení slávy a uznání. Chci toho moc? Určitě ne! pomyslel si.

       Dústojně se oblékl a pokorně se vydal do paláce. Za první bránou se ocitl v předsálí, kde čekali vznešení muži, učenci, venkované, žebráci a další prosebníci. Touha a její věrný druh strach mu sevřely hrdlo. Hrdost mu však pomohla, aby se vzchopil. Byl přece z vážené kasty. Král ho přijal s úctou a bráhmanovi narostl hřebínek. - Buďte pozdraven, Veličenstvo, pravil. Vyznám se v posvátných textech. Přicházím s nabídkou, že bych na vašem dvoře vyučoval Bhágavatapuránu. Přejete-li si, mohu ji okamžitě přednést a ukázat ji v celé velikosti.

       Král se usmál a zavrtěl hlavou. - Bhágavatapurána je bezpochyby velké dílo. Jak bych jí mohl naslouchat, aniž bych se jaksepatří připravil? Navrhuji, abyste si ji znovu jednou nebo dvakrát přečetl a pak sem zase přišel. Mezitím se naučím, jak jí naslouchat.

       Bráhman nebyl hloupý. V králově úsměvu a hlasu vy- cítil výsměch. Ponížený ve své pýše se rozhněval. "Co si král o sobě myslí? Konec konců je jenom válečník, co může vědět o posvátných textech? To mám mlčet a vrátit se domů s prázdnýma rukama jen proto, že je král? Studoval jsem hlavní posvátné texty dvanáct let. Umím zpaměti i ty nejsložitější z nich, Bhagavadgítu, Bhágavatapuránu i verše z dalších purán.

       Vrátil se domů. Zachmuřený a zamlklý usedl na schodech verandy. Záš? ke králi ho tížila tak, že se ani nepohnul. Když ho manželka spatřila, raději ani nedutala u vyhaslého kuchyňského ohniště.

       Přišla noc, ale bráhmana zlost stále neopouštěla. Nastalo ráno a on stále seděl opřený o zahradní zídku, zmatený a vyčerpaný jako slon, který chce odstranit překážku z cesty. Soused, pasák krav, mu donesl trochu mléka. Manželka, celá ustaraná, uvařila čaj a přinesla mu ho.

       - Nechceš mi říct, co se včera stalo? odvážila se zeptat.

       Nemohl se ubránit slzám. Žena váhala. Má zůstat a dívat se, jak manžel pláče, nebo se vytratit, dřív než se před ní přestane ovládat? Nemohla se rozhodnout, když tu ji bráhman uchopil za ruce a vybídl ji, aby se posadila. S pláčem a vzlyky, v nichž se ozýval vztek, řekl:

       - Král je hlupák. Nedokáže odlišit učence od starého opičáka.

       - Odmítl tě?

       - Chce po mně, abych si ještě jednou nebo dvakrát Bhágavatapuránu přečetl. Já, který ji tak dobře znám!

       - Poslechni a ještě jednou nebo dvakrát si ji přečti!

       - Ale já ji už umím nazpamě?!

       - Co na tom záleží! Jestli je to to jediné, co máš udělat, abys nám zajistil budoucnost, pak takovou překážku jistě lehce překonáš!

       A tak se bráhman rozhodl, že si Bhágavatapuránu ještě dvakrát přečte. Pro další návštěvu u krále si vypočítal příznivý den, který mu přinese více štěstí. S úlevou zjistil, že takový den nastane již za necelé tři měsíce. Veškerý čas nyní věnoval pozornému čtení Kršnova příběhu. Některé části, které znal dobře zpaměti, na něj kupodivu zapůsobily, jako by dosud všechnu jejich krásu nevychutnal.

       Když přišel za tři měsíce do paláce, bylo v něm o po- znání méně pýchy. Hlas mu zněl jasně a hrdě, ale ne tak sebevědomě jako dříve. Bráhman věřil, že nyní dokáže odpovědět na všechny otázky.

       Král ho přijal s úctou, pohlédl mu zpříma do očí a zeptal se:

       - Přečetl jste Bhágavatapuránu znovu?

       - Ano, pane, dvakrát! Nyní vám ji mohu přednést a vyložit její poselství, aby velikost vašeho Veličenstva ještě vzrostla moudrostí svatých textů.

       Král zavrtěl hlavou:

       - Bráhmane, vězte, že ten text u vás budu studovat. Přesto však prosím, abyste se vrátil domů a přečetl si ho ještě jednou.

       Zklamaný bráhman zůstal chvíli jako opařený. Pak se vydal domů a hlavou se mu honily otázky, na něž nenalézal odpověď.

       Královo chování překvapilo i královnu, která seděla v trůnním sále po manželově boku. Naklonila se k němu. - Proč bráhmanovi stále poroučíte, aby posvátný text četl znovu a znovu, když ho nade vši pochybnost zná

       zpaměti?

       - Paní, odvětil král, kdyby rozuměl tomu, co čte, buďte si jista, že by ho nenapadlo žádat o místo, které přináší pocty. Byl by meditujícím asketou, který se zřekl světa, nebo mudrcem, jehož světské pozlátko nechává lhostejným!

       Když se bráhman vrátil domů, byl tak zmatený, že šel rovnou do kuchyně. Znamenalo to, že si neuvědomuje, co dělá. Každý přece ví, že tato místa jsou nečistá. Musel si však promluvit se ženou, svěřit se někomu se svým trápením. Byl vyvedený z míry a ničemu nerozuměl.

       - To je divné! říká, že bude posvátný text studovat u mě, a přitom mě posílá domů, abych si ho znovu přečetl!

       - Také to nechápu, ale králem je on. On rozhoduje, kdy tě v paláci přijme. Co ti zbývá, než přečíst Bhágavatapuránu znovu. Neslyšel jsi nikdy o záhadě, jejíž rozluštění se v ní skrývá? Třeba král čeká, že klíč k nějakému pokladu najdeš právě ty. Hledej, najdeš a budeme bohatí!

       - Možná máš pravdu, řekl tiše a zamyšleně bráhman.

       Dal se do práce, četl znovu a znovu tak pozorně a soustředěně, že si zapomněl vypočítat příznivý den pro další přijetí u krále. Chtěl stůj co stůj najít klíč k tajemství a pochopit, co se za slovy skrývá. Po nějaké době se uchýlil do lesa, aby ho nerozptylovaly světské starosti ani obřady v chrámu. Meditoval nad každým odstavcem, každou větou a každým slovem.

       Slova se postupně vytratila, zůstal jen jejich smysl. Pak se rozplynul i smysl. Zůstala jen zbožnost, kterou mu do srdce zasel Kršna. Zapomínal spát, jíst i pít. Tančil při zvuku píš?aly, kterou slyšel jen on sám.

       Peníze, sláva a moc? Rozplynuly se jako dým na obloze. V záři Pravdy pominuly i veškeré touhy. Bráhman už nečetl, nerecitoval ani nemeditoval. Bhágavatapurána zněla, láska tančila, meditace naplňovala prostor a čas.

       Nechápající manželku jeho stav znepokojil. Zkusila mu připomenout další návštěvu u krále.

       - Mám radost, že jsi š?astný. Ale nezapomínej, že jsi to všechno dělal na královu žádost, a mysli na místo, které chceš získat. Začni se, prosím, zase chovat jako bráhman a vra? se do paláce.

       Jako by její slova pohltilo moře nadpřirozené lásky, která odplavila touhy, vzruchy i každodenní zvyklosti. Žena nevěděla, jak přivést manžela zpátky na zem. Proto se jednou ráno vypravila do paláce, aby požádala vládce o pomoc, protože znepokojivý stav jejího manžela způsobily přece královy příkazy.

       Král sepjal ruce a zatvářil se nadmíru spokojeně. Daroval těžce zkoušené manželce dům, pozemky a zajistil jí pravidelný příjem. Království nechal synovi a pak poručil osedlat koně.

       Odjel za bráhmanem, aby olovo svého bytí proměnil ve zlato a uhasil žízeň nekonečnou moudrostí Bhágavatapurány.