5.3.08: Lukáš Gruber připravil sumarizační článek o fenoménu CC a současném dění kolem této licence v ČR. Materiál vyšel v březnovém čísle časopisu Ikaros:

[..]

Jaký je vztah české legislativy k licencím CC?

K zodpovězení uvedené otázky je třeba nahlédnou na licenční smlouvy optikou jejich úpravy v zákoně č. 121/ 2000 Sb., o právu autorském (dále jen AZ). AZ rozlišuje licence na tzv. výhradní a nevýhradní. Výhradní licencí autor poskytuje své dílo konkrétnímu nabyvateli, přičemž sám je limitován dílo příslušným způsobem využít. Nevýhradní licence směřuje vůči většímu počtu osob, přičemž její podoba nemusí být zhotovena v písemné podobě (jako je tomu v případě výhradní licence). Dle tohoto pojetí spadá tedy licence typu CC mezi nevýhradní licence.

AZ ve své úpravě licenčních smluv (díl 6.: úprava smluvních typů, § 46 - 55) dlouhou dobu opomíjel možnost licencování online zdrojů v síťovém prostředí internetu a specifika z toho plynoucí. Mezi tyto „odlišnosti“ patří zejména:

• neadresnost spojená s udělováním licence (autor licence poskytuje své dílo k užití libovolnému počtu libovolných uživatelů internetu);
• způsob udělení souhlasu k užívání díla dle licenčních podmínek ze strany koncového uživatele (zatímco v případě tištěných smluv je vyjádřením souhlasu podpis obou zúčastněných stran, v elektronickém prostředí je třeba využívat jiného způsobu).

V souvislosti se zatím poslední novelizací AZ zákona č. 216/2006 Sb. byly do § 46 (základní ustanovení licenčních smluv) nově vloženy odstavce 5 a 6, jejichž znění je uvedeno níže [2]:

„(5) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému okruhu osob.
(6) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo příjme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.“

Pátý odstavec reaguje na zmíněnou problematiku neadresnosti licenčních smluv v prostředí internetu.

Šestý odstavec odráží podstatu udělování souhlasu s licenční smlouvou v elektronickém prostředí. Namísto aktu identifikace koncového uživatele (např. formou elektronického podpisu) umožňuje AZ vyjádřit souhlas s licenčními podmínkami jejich plněním, tzn. nakládáním s licencovaným dílem takovým způsobem, jaký licence specifikuje. Akt užití licencovaného díla pod CC v souladu se stanovenými podmínkami licence je tedy iniciátorem smluvního vztahu mezi autorem a uživatelem.

Legitimní využívání Creative Commons v rámci České republiky je tedy realitou od května roku 2006, kdy zmíněná novelizace autorského zákona nabyla platnosti. V rámci domény .cz se objevuje stále více webových stránek licencovaných pomocí Creative Commons, které jsou označeny příslušným logem CC. Jedná se však spíše o náhodné aktivity hrstky autorů či nakladatelů. Komplexnějšímu přístupu v oblasti aplikace licencí CC v současné době brání zejména dva faktory:

• širší obecné podvědomí o možnosti využívání licencí CC a podmínek, které jsou s tím spojené;
• závazný legitimní překlad licence do českého jazyka.

Uskuteční se překlad licence CC do českého jazyka?

Pokud chtějí autoři států, které zatím neimplementovaly licence CC do národní podoby, své dílo pod CC vydat, jsou většinou odkázáni na použití verze licence s označením „unported“. Jedná se o základní verzi licence CC tak, jak ji sestavila organizace Creative Commons. Ta v převážné míře slouží jako podklad pro národní verze jednotlivých států přistupujícím ke zmíněnému programu CCi. Verze unported je vystavěna na základě amerického copyrightu a je provozována v angličtině. Byla a je používaná taktéž vydavateli české provenience. Za všechny uvádím např. webové stránky Čertoděj nebo Institut dokumentárního filmu. Pro uživatele české domény však verze unported představuje jazykovou bariéru. Nelze předpokládat, že všichni potenciální uživatelé (tzn. každá osoba s přístupem k internetu) budou rozumět podmínkám licence, ať již v krátkém či úplném znění, které jsou psány v angličtině.

Zkoumání možností vytvoření platného překladu licence oficiálně začalo v září 2007, kdy byla na půdě Národní knihovny ČR z iniciativy projektu WebArchiv zorganizována první schůzka se zástupci ministerstva kultury, právními experty na právo spojené s informačními technologiemi a zainteresovanými zástupci z akademické a knihovnické oblasti. Program setkání byl naplněn především otázkami týkajících se charakteristiky CC a výhodami a riziky spojenými s jejich užívání. Jako jednoznačné plus byla uvedena možnost pro autory vybrat si jednu ze šesti předem nadefinovaných licencí, na základě kterých určí míru volné přístupnosti svého díla. Zároveň byl příznivě zvažován vliv na vytváření volného přístupu k síťovým zdrojům. Jako riziko byla zmiňována především nízká informovanost potenciálních autorů o tom, na základě kterých kritérií licenční typ vybírat, a uživatelů, jak k jednotlivým právům a povinnostem přistupovat. Celkově však byla myšlenka závazného překladu licence kvitována, s tím, že je třeba uskutečnit právní rozbor českého autorskoprávního prostředí.

Postupně byly iniciovány první kontakty s mezinárodní koordinátorkou programu CCi. V rámci tohoto kroku byla zjištěna důležitá skutečnost, že se obdobnou snahou za Českou republiku zabývá občanské sdružení Iuridicum Remedium. Organizace usiluje o respektování práv jedince v digitálním věku, které sebou mimo jiné přináší i právo autorů rozhodovat za jakých podmínek své dílo zpřístupní.

Následně svolaná druhá schůzka, které se kromě zástupce sdružení Iuridicum Remedium zúčastnili i odborníci z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, přinesla již konkrétní výsledky. Stručně je lze shrnout pomocí následujících bodů:

• Provozování Creative Commons je v souladu s českou legislativou.
• Stávající princip aplikace a provozu licence je dostatečně srozumitelný a poskytuje základní informace nutné pro adekvátní zvolení typu licence na straně autora a dodržování licenčních podmínek na straně uživatele.
• Úsilí o závazný překlad licence do českého jazyka se jeví jako optimální ve vztahu k rozšíření užívání licence mezi autory české provenience.
• Vytvořením českého překladu úplného znění licence se dosáhne lepší provázanosti provozování licencí Creative Commons s českou autorsko-právní legislativou.

Na základě těchto doporučení byla sestavena pracovní skupina s cílem zabezpečit legitimní překlad licence na základě spolupráce s organizací Creative Commons v rámci programu CCi. Výsledkem spolupráce tedy nebude „pouhý“ překlad plného a zkráceného znění ve smyslu existence online dostupného dokumentu, ale také možnost aplikace a provozování licencí v českém jazyce tak, jak jsem je popsal výše. Navíc se při překladu zohlední česká autorsko-právní legislativa, aby s ní výsledná licence byla v maximálním souladu.

Vůdčí role v pracovní skupině se ujalo sdružení Iuridicum Remedium, které se zavázalo ve spolupráci právně závazný překlad zajistit. Zahájení prací na projektu je plánováno na měsíc duben 2008, kdy se s plnou platností rozhodne o jeho financování.

Nezbývá než popřát této organizaci mnoho zdaru při plnění tohoto náročného úkolu a zároveň vyzvat zástupce zainteresované veřejnosti ke spolupráci. Součástí implementačního procesu je totiž připomínkové řízení k navrhovanému překladu plného znění licence ze strany jejich potenciálních uživatelů, kterými můžete být třeba vy. Standardní postup dává organizaci, která licenci do země zavádí, lhůtu jednoho měsíce, během kterého může veřejná diskuze přinést vzácné postřehy a komentáře, které poté mohou ovlivnit druhé, finální znění přeložené licence. Pro účely této komunikace bude zřejmě zřízeno diskusní fórum. Tato skutečnost bude předem minimálně prostřednictvím časopisu Ikaros avizována.

http://www.ikaros.cz/node/4612