Tím, že sedí Henryk Lahola v první lavici současně má i jistotu, že vidí relativně nejlépe na tabuli, protože není nikoho kdo by seděl před ním a mohl mu tímto třeba nějak zaclánět. Navíc jediný kdo sedí ticho a to jak přes hodinu tak i přes celou přestávku je pouze Henryk Lahola. Naopak všichni ostatní žáci a studenti během celé přestávky mezi sebou vždy breptají, ba někdy – a v podstatě dosti často – vyrušují i během vyučovací hodiny. Když pak Henryk Lahola sedí v první lavice neexistuje nikoho kdo by mohl sedět před ním a eventuálně ho vyrušovat jednoduše proto, že před ním již není absolutně nikoho kdo by před ním seděl a tudíž veškeré rušení může přicházet pouze odněkud zezadu, což je mnohem méně nepříjemné než by bylo rušení tehdy, pokud by rušitelé seděli někde před Henrykem Laholou, zejména pokud by se rušitelé z geometrického hlediska nacházeli někde uprostřed mezi přednášku poslouchajícím Henrykem Laholou a přednášejícím učitelem. Utilitarita sezení vzadu kvůli možnému opisování od spolužáků – odhlédnouce od absolutní nemravnosti a zavrženihodnosti takovéhoto počínání – je rovněž velice sporná. Učitel totiž má již totiž určité zkušenosti a ví, kteří žáci nebo studenti mají, popřípadě by mohli mít tendenci opisovat od jiných a – pokud to není naprostý ignorant – učiní opatření, aby takovéto opisování nebylo možné, a to například tím, že během písemky se “prochází” právě někde vzadu a bedlivě sleduje právě tyhle z možných tendencí opisování podezřelé žáky a studenty.


toto o nom napisal typek co studoval s nim

Jak bych vám jen Henryka přiblížil? Neustále nosil traktoristická sluchátka, aby byl izolován od rušivých zvuků okolí. Jeho pokoj byl nechutné smradlavé doupě plně plesnivějících a hnijících zbytků potravin, které skladoval v jednom rohu, hnijící odpadky v rohu druhém. Když si sundal sluchátka, byla to proto, aby mohl někoho seřvat a slyšet se. Při každých volbách do kolejní rady se pokoušel kandidovat a lepil všude plakáty s nápisem "Program Henryka Laholu", jejichž obsah by mohl být zdatnou studentskou parodií, kdyby to Henryk nemyslel vážně. Přestože mu již táhlo na čtyřicítku, rád využíval všech mžností studentských výhod, například chodil do menzy, kde na tác shromáždil přítomné poživatiny stylem "co dům dal", nacpával si je rukama do pusy a hrozně u toho krkal a prděl. Zbytek potravin si odnesl do svého pokoje, kde je uložil do rohu "na potom".


a dalsi

S velkým zájmem jsem si připomněl jednoho spolužáka, kterého tu probíráte. Sám jsem na něj narazil vloni v říjnu při jiné příležitosti a tehdy jsem objevil jeho stránky. Udělalo mi to radost, protože jsem osm let čas od času přemýšlel, kde je HL asi konec a zda se zařídil podle jednoho ze svých plánů. Ukázalo se, že ne, jak poznáte za chvíli.
Na PF jsem studoval v letech 1994 - 1999. Bydlel jsem na Hvězdě, stravoval se v menze na Větrníku. Ta už neexistuje. Tak bylo dost příležitostí HL potkávat i mimo školu. Skoro každý ročník má nějakého svého maskota. My jsme začali, dalo by se říct, se dvěma, ovšem právě někdy na začátku třeťáku (to jsem si ale dal dohromady na 100% až z jeho životopisu), byli naši původní exoti zcela zatlačeni do pozadí HL. Je pravda, že mu nemohl konkurovat nikdo.
V zájmu spravedlnosti je třeba říct, že se asi pohybuje spíše někde při hranicích toho, co většina označuje za normalitu, a proto se mi na druhou stranu nezdají akce typu trička apod. Ale to je věc názoru. Každopádně úžasné bylo, když jsem se dozvěděl, že se mu podařilo dostudovat. Spoustě méně výrazných kolegů se to nepodařilo.

HL všechny, nebo aspoň mě, zaujal tím, že:

1) Ať už v létě nebo v zimě, vždy měl na sobě několik košil a kabát. V kabátě seděl i na přednáškách.
2) Vyžadoval klid, za tím účelem si pořídil červená traktoristická sluchátka. Ta nasazoval hned o přestávce, aby se mohl učit.
3) Podle svědků měl na koleji zásoby, mně osobně řekl, že pro případ války a jiné pohromy. Kdo zná původní nábytek na uvedených kolejích, tak ten si udělá představu, když řeknu, že horní skříňku nad skříní měl prý mít plnou rýže.*) Mně řekl, že jí má asi 20 kg. Takže to ve skutečnosti nemohlo být plné. Tady bych jen mírnil fámy, které se na něj nabalily.
*) Rýže proto, že je úžasně stálá. Nedají se vám do ní žádní červi, jako do mouky, nezplesniví, když je jen trochu v suchu atd. To měl nastudované správně.
4) S tou válkou mi vše vysvětlil na večeři. Tehdy, někdy v roce 1997-98 měl slovenské občanství a český trvalý pobyt. České občanství nechtěl, ačkoliv jej mohl bez problémů získat. Důvod byl ten, že uvedená kombinace ho chránila před prezenční vojenskou službou. Na Slovensku jí podléhali pouze občané s trvalým pobytem a v ČR přirozeně pouze občané, také asi s pobytem. Díky této konstrukci vznikla mezera, do které se vtiskl a hodlal v ní zůstat do věku cca 30 - 33 let, kdy už armády tyto starce nepovolávaly (údajně). Na můj dotaz, co když vznikne v Evropě větší konflikt, který by ho asi stáhl s sebou a vycucl ze škvíry norem, řekl, že pro takový případ by emigroval do Afriky a koupil si tamní občanství. Podal některé podrobnosti středního významu, takže o tom tehdy asi přemýšlel.
5) Hodně jedl, i do zásoby. To tu nebudu rozebírat. Vypadalo to sice bizardně a snad i směšně, ale stály za tím nějaké důvody. Nikdy ale nejedl rukama. Nikdy nic neodnášel z menzy. (to je reakciou na urban legendy ktore sa uz vytvorili, vid vyssie v poste)
6) Kladl zvláštní otázky. Příkladem může být seminář ze správy s doc. Sládečkem, na kterém vysvětloval jakousi subordinační hierarchii na příkladu nějaké divize AČR. K tomu měl s sebou detailní schéma, asi ne tajné. HL začal vše obkreslovat, ovšem nebyl tak rychlý, jako vykladač. Když otočil na další plachtu, tak HL žádal o posečkání, že to ještě neopsal. Sládeček povídá, že to není třeba znát, že to je jen příklad. A HL na to, že on to potřebuje, že se to může hodit. Sládeček se s úsměvem zeptal: "Nejste Vy nějaký špión?" Na to HL zakoulel očima a tvářil se velmi nepříjemně, pomalu jak kdyby ho přistihl. Pokud byl špión, tak nepochybně velmi úspěšný, protože by to do něj nikdo nikdy neřekl.
7) Pokud jde o budoucí kariéru, měl jasno. Chtěl jisté místo, a to viděl, oprávněně, jen v byrokracii. Tam ovšem neplatí mnoho a všude platí stejně. Proto se statistickou ročenkou v ruce nalezl okres, kde je cenová hladina nejnižší (ovšem tabulkové platy stejné, jako jinde, tzn. relativně vyšší). Tím okresem byl Bruntál. Měl tedy v plánu jít na nějaký úřad do Bruntálu. V tomhle, jak jsem náhodou zjistil vloni v říjnu, ovšem slovo nedodržel. Pracuje na kariéře dlouhodobě nezaměstnatelného.

Tak to je asi tak všechno. Ponaučení z toho děcka plyne mnohé.

1) Můžete se z toho všeho zbláznit.
2) Můžete se vyšinout i bez vlastního přičinění.
3) Určitá abnormalita není překážkou zdárného absolvování PF - UK.

Tak se mějte fajn, jak je vidět, není se čeho bát.