... fňuk. myslím, že mám rovněž depku ze svého břicha.
Den za dnem je menší a menší a spolu s břichem odchází i síla z celého těla.
Ještě chvíli a začnu se vážně strachovat, že jednoho dne se vzbudím a břicho zmizí úplně -zbudou jen nohy a trup, mezi nimiž bude na mne zírat díra jako hrom ...

Je to zvláštní, jak jedna "depka" úspěšně je přiživována jedním a u druhého člověka zas tím, což by první považoval za "na-depku-lék".
Hádám přirozenost lidské povahy -když mrzne přejeme si letní slunce svit a v červenci se poté již neumíme dočkat zimních měsíců ...

Ale co, depka nedepka, co ta by si s námi měla co zahrávat. Vždyť je to jen pouhý stav mysli a kupodivu vždy té mysli naší.
Takže namísto smutných tváří, v létě v horku, v zimě když mrazí -pojďme se koupat a v zimě pořádně se obléci.
Náš úsměv je hádám stejně tak v naší moci, jakož i ta depka -jsou to přeci jen pouhé stavy naší mysli ...


No a já se jdu proti "mrazu" mého mizejícího břicha raději místo řečí najíst, někde jsem četl, že prý to pomáha, tak jsem zvědav =)