Před listopadem 1989 jsem byl permanentně pronásledován za své přesvědčení. Kromě jiného tehdejší totalitní režim mi například vyjma povinné základní školní docházky znemožnil z politických a náboženských důvodů absolutně jakékoliv další vzdělávání.

Po listopadových událostech roku 1989 jsem se jako hluboce věřící křesťan – římský katolík začal tedy skrze rozjímání a modlitby zamýšlet, abych v souladu s Boží vůli poznal cestu, kterou mi připravil můj Pán Ježíš Kristus, zejména pak to, zda-li mé vzdělávání je skutečně Boží vůle a tedy “sine qua non” toho, abych teď “ex post” skutečně začal studovat nějakou střední školu.

Protože skrze mé modlitby a rozjímání mi můj Pán Ježíš Kristus zjevil, že to Boží vůle skutečně je, přihlásil jsem se tedy ke studiu na katolickém Biskupském Gymnasium v Brně. Následně jsem absolvoval přijímací řízení a navzdory obrovskému počtu uchazečů jsem byl přijatý ke studiu na katolickém Biskupském Gymnasiu v Brně.

Úpřimně řečeno: díky tomu, a jen díky tomu že můj Pán Ježíš Kristus po celou dobu mých studií stál při mně a moji duši tak během celé doby těchto studií naplňoval milostí Ducha Svatého, patřil jsem mezi nejlepší studenty, neřeknu-li přímo, že jsem byl zřejmě nejlepším studentem katolického Biskupského Gymnasia v Brně. Profesoři katolického Biskupského Gymnasia v Brně byli mými neuvěřitelně skvělými studijními výsledky doslova šokování, jako kdyby to byla moje “lidská” zásluha. V květnu 1993 jsem toto studium na katolickém Biskupském Gymnasiu v Brně ukončil maturitou s vyznamenáním, respektive s maturitou se samými jedničkami.