V antice byla masturbace tak běžná, že si učitelé dokonce stěžovali, že je při výkladu ruší hlasité vzdychání vzrušených žáků! Jiní, mezi nimi i známí filozofové Platón a Sokrates, při pohledu na vztyčené penisy chlapců cítili naopak rozkoš, povzbuzovali je nebo jim aktivně pomáhali!

Platónova Akademie pak byla postavena na víceméně pedofilních základech a on k mnoha svým svěřencům cítil úplně jinou lásku než platonickou!

První případ veřejné masturbace nepředvedl na náměstí plném lidí nikdo jiný než proslulý kynický filozof Diogénes ze Sinopé. Svůj akt zdůvodnil logicky: "Jde o stejně přirozenou potřebu jako hlad a žízeň – a ty člověk také uspokojuje hned na místě!“

Immanuel Kant pak v Metafyzice mravů z roku 1797 konstatuje, že "rozkošnictví v sebeprznění“ je odpornější než sebevražda a snižuje člověka pod úroveň dobytka.