zase jedu vlakem, nejak miluju vlaky, delaji <td></td><td></td> a uspavaji cloveka takovou tou houpavou jizdou ktera je podobna tomu co vetsina lidi zazila v kolebce. Divat se oknem jak utika krajina kolem a jezdi dalsi vlaky, sice je rozhled limitovany tim co je v dohledu od koleji, ale nestaci to? teda nestaci pokud chcete poznat jak lide ziji.

Kdyz jsem byl maly tak jsem jezdil k babicce ktera mela dum primo kousek nad trati, takovy typicky vesnicky domecek z okraje vesnice, nepamatuju se ze by nekdy byl kompletne cely omitnuty, deda patri k ten chlapum co stale musi neco delat. Pamatuju si jak jsme na tom domu pristavovali patro a delali novou strechu, to bylo asi poprve co jsem dokazal vzit kladivo a zacit s nim triskat do steny tak dlouho az se zbourala, no odbocil jsem od tematu, jedna z veci ktere miluju na vlacich je to ze se tam daji potkat zajimavi lide, jednou kdyz jsem jel z bratislavy do ostravy v noci tak jsem jel v kupecku s takovym starsim panem, ktery pracoval u zeleznic, a povidali si o tom jak jde zivot, a o jeho zazitcich z cestovani. Tehdy asi poprve jsem dostal napad ze pracovat u zeleznice ma vlastne obrovsky benefit pro nekoho kdo chce cestovat, vetsinu vlaku mate za hrozne levne ceny at uz jedete kamkoliv, vzpominam si jak mi vypravel o svedsku.

Prijeli do Svedska na hlavni nadrazi s batohy, misto hledani hotelu proste dali batohy do krovi a sli se toulat po meste, obdivovat pamatky, balit baby v barech na usmev spolu s lehkou znalosti anglictiny. Strasne me pritahuje jen tak nalehko nekam jet a byt tam par dni a zase se vratit zpatky, uzivat si maximalni volnosti a nevazanosti, nekdy se bojim ze mi v tom brani jen moje lenost, pravda ze jednou uz jsem takhle cestoval ale to bylo jen po cechach a slovensku, nic velkeho. Ikdyz muj momentalni zivot je tomu trosku podobny, od rozvodu svych rodicu, co uz je nejake...uff...4 roky zpatky neni misto kde bych se citil jako doma. Dum ve kterem jsem vyrustal a kde zije otec se zmenil, pomalu uz to neni ani misto kde bych se citil jako doma. Ani v novem byte kde jsem zil s matkou a kde se pravidelne vracim na obcasne vikendy nepovazuju za domov, proste jen misto kde prespim a kde jsou lide ktere mam rad. Je to podobne tomu kdyz prespavam u nekoho znameho, v nejakem meste, nemam k tomu bytu zadny vztah. To stejne plati i o bytu kde ziju v bratislave, je to jen pokoj kde prespavam.

A proc zminuju vlaky? protoze to je dalsi misto kde se citim dobre.Obcas kdyz jedu vlakem tak premyslim jaci jsou ti lide co bydli treba v tamtom domecku a co se tam zrovna tedka deje. Mozna sedi vsichni jako zombie u televize a divaji se na pravidelne vecerni vymyvani mozku, ale mozna tam sedi, s knizkou v ruce nebo hraji karty u stolu, vari, jedi, hadaji se nebo zertuji a smeji se. Po nejakem case me to prestane bavit a venuju se zase necemu jinemu, at uz je to odhadovani lidi co sedi kolem me ve vlaku nebo premyslenim nad nesmrtelnosti chrousta, prinejhorsim usnu, raz jsem se pristihnul, no asi vickrat :) ze kdyz sedim a usnu a hlava se mi zakloni dozadu tak ze chrapu, ale nikdy nikdo v vlaku do me netrknul abych se probudil a prestal, pravda ze bych to asi neudelal, a pak se stydim ze jsem chrapal....