z rozhovoru s britským odborníkom na kultůrnu politiku Rodom Fischerom v A2 4/08

--

Q: Evropské spoločenství se jednotně přihlásilo i ke konvenci UNESCO o kulturní
diverzitě. Jaký má tento krok význam pro kreativní průmysl?

A: Konvence je výsledkem znepokojení mnoha zmení. Politicky pak byla prosazována
zejména Francií a Kanadou, které měly obavy z toho, že Spojené státy vyvíjejí
zvýšený tlak na volný obchod s kulturou prostřednictvím Světové obchodní organizace (WTO).
Možná víte, že v současné době se pravidla volného obchodu na kulturu nevztahují.
Díky tomu mohou vlády chránit a podporovat kulturu svých zemí. Mohou dávat dotace
do svého filmového průmyslu, do hudby a podobně. Kdyby kultura také podléhala
pravidlům WTO, mohla by Amerika kritizovat země, ktoré poskytují dotace svému
kulturnímu sektoru, za to, že porušují pravidla otevřené hospodářské soutěže.
V devadesátých letech Evropa za francouzského předsednictví ostře odmítla
uplatňování pravidel volného obchodu v oblasti kultury. Ministerstva obchodu
v mnoha zemích EU přitom toto téma vůbec nevzrušovalo, protože nerozumějí
kulturnímu kontextu. Byla to ministerstva kultury, původně v této debatě vůbec
nezaangažovaná, která nakonec musela velmi lobbovat a protestovat. Varovala:
Uvědomte si, co by se mohlo stát, kdybychom se vydali touto cestou! Zkolabuje
náš filmový průmysl, hudební průmysl a podobně. V té době se začala hodně
prosazovat také Kanada, ktorá pomohla vytvořit síť států, jež chtěly chránit
svoji kulturu. V roce 2005 pak bylo odsouhlaseno jednotné stanovisko členských
států Evropské unie. UNESCO přitom na návrhu konvence už nějaký čas pracovalo
a z připravovaného znění bylo zřejmé, že v něm nejde jen o zájmy evropských
zemí, ale i o rozvojové země, které mají skutečné obavy z kulturní hegemonie
Spojených států.

Q: A jak se k celé iniciative stavějí samy Spojené státy?

A: USA jsou do velké míry tlačeny zájmy Hollywoodu. Před lety jsem na konferenci
v Dublinu slyšel Jacka Valentyho, silného zástance volného trhu, ktorý
prohlašoval: V podstatě nežádáme nic jiného než rovné příležitosti. Jenže vtip
je v tom, že při tak obrovské výrobní a distribuční kapacitě a masovém
rozšíření amerického kulturního průmyslu už prostor pro žádné rovné příležitosti
nezbývá. Nejen v Evropě, ale i v Asii tvoří například velkou část televizního
programu pořady amerického původu. Mnoho lidí v Evropě je názoru, že v této
situaci musíme bránit to, co nám ještě zbylo. Konvence tady bola nakonec
předložena a já jsem byl až překvapen, jak neuvěřitelně rychle byla schválena.
Na ůrovni UNESCO totiž obvykle trvá schvalování celé roky. Ovšem další otázkou
je, jak bude implementována. USA mezitím podepsaly bilaterální dohodu s
Austrálií a také s Japonskem a Izraelem, která trochu celé snažení podkopává.
Velké množství zemí po celém světě však konvenci podepsalio, protože se
domnívají, že to je jediná cesta, jak zabránit kulturní uniformitě a uchránit
vlastní specifičnost. Dozvědel jsem se však, že váš parlament zatím konvenci
neratifikoval, i když na evropské ůrovni ji už Česká republika podepsala.
Myslím si, že Spojené státy jsou opravdu zaskočeny, to je alespoň můj dojem
z rozhovorů, které vedu. Ale polemika zdaleka neskončila. Konvence je jen
dočasné vítězství. Amerika se cítí svou pozici velmi jistá. Hollywoodská
lobby je velice vlivná a americká kultura proniká všude.