Podrbal psa na hřbetě a pomyslil na scénu, které byl před chvílí svedkem. Staří mužové s dlouhými bidly mu splývali s vězeňskými dozorci, vyšetřovateli a udavačmi slídícími, zda soused nevede v obchodě politické řeči. Co hnalo tyto lidi k jejich truchlivé činnosti? Zloba? Zajisté, ale i touha po pořádku. Protože touha po pořádku chce proměnit lidský svět v anorganickou říši, kde všechno klape, funguje, podřízeno nadosobnímu řádu. Touha po pořádku je zároveň touhou po smrti, protože život je ustavičné porušování pořádku. Aneb řečeno obráceně: touha po pořádku je cnostná záminka, kterou si nenávist k lidem omlouvá své řádění.


Milan Kundera: Valčík na rozloučenou