Zkuste si představit malou vesnici, kde ti kdo nepracují na vlastním musí za prací dojíždět okolo dvaceti kilometrů a i tak se jejich plat příliš neliší od částky, kterou by brali jako sociáloní podporu v nezaměstnanosti. Od takových lidí lze jen těžko čekat, že si pořídí ekologické kotle, vybaví své domovy ekologickými radiátory a budou platit za dodávky ekologické energie. Dlouho se tato věc řešila tím, že si každý na zimu koupil fůru uhlí a nad naším dobrým krajem se pak držel oblak kyselého dýmu, který štípal do očí. teď se to už nedělá. Vrátili jsme se totiž, obrazně řečeno, na stromy.

V době plné hitechu jsme se shodli na tom, že bude nejlepší, když se o sebe postaráma sami. A tak ti, kteří nemají práci chodí do lesa a stahují z něj dřevo. To se potom rozděluje podle toho kolik kdo stopí. Platíme, pokud to někdo chce vědět, dvě stě padesát korun za metr, platíme to do vlastní kasičky a možná se jednou i zmůžeme na opravu silnice. Je to jediný případ, kdy si platíme. Jinak pozvolna nabíháme na směnečný obchod: kdo má mléko, ten nemá maso, kdo má maso, ten nemá med, kdo má med, ten potřebuje slámu. A tak vyměňujeme a žijeme si vcelku spokojeně. Já například neumím vypustit senkrovnu, ale vím, že je tu někdo, kdo to dovede a ten zase potřebuje například navrhnout webové stránky - což zas umím já.

A tak si pročítáme ty nabídky a myslíme si to co formuloval častý návštěvník, jinak člen "umělecké fronty," jak je zvykem posměšně říkat: "Jen si nabízejte, tady středověk neskončil."

http://www.blisty.cz/2007/10/18/art36755.html