30.4. – 15.6.2007

Na malem hranicnim prechodu okupovanem komandem uredniku v nazehlenych vojenskych uniformach probihalo zadostiucineni urednimu simlu o poznani uvolneneji nez na "horke" tibetske pude. Ani Juanovo, jiz tradicni, zpestreni prijimacich procedur v podobe vystupniho razitka z opoustene zeme v jinem cestovnim dokladu nez platne vizum do zeme hodlane pravve navstivit se nesetkalo s nepochopenim. Temer mesic od prvniho pokusu jsme se tak konecne dostali na uzemi cinske, lidove demokraticke republiky presneji do provincie Yunnan. V prihranicni visce Mohan jsme nejprve zkouseli vydobit z mistnich bankomatu neco hotovosti, ale vypadalo to, ze kazdy bankomat, ktery Juan "pozadal o kapesne" se vyvlekl ze sluzby strohym oznamenim "mimo provoz". Vyuzili jsme nabizejici se improvizace v podobe vyhandlovani jizdneho za tvrde dollary. Za necelou hodinu jsme jiz uhaneli minibusem do strediskoveho mesta Mengle. je treba poznamenat, ze jsme v prihranicnich oblastech Ciny nenarazili na jedineho cloveka, se kterym by jsme se domluvili jinak, nez lidove "rukama nohama" Cesta trvala temer tri hodiny, behem kterych jsme na nasi kapesni mape urazili vzdalenost asi 1cm. Opet nas zrejme cekaly nelidske vzdalenosti a desitky hodin v dopravnich prostredcich.
Minibus koncil svou pout na nadrazi urcenem mistnim, ci oblastnim spojum. Autobusove nadrazi spoju dalkovych je odtud vzdaleno nekolik kilometru. Prepravu zajistil motocyklista, ktery na jeho Hondu 250cc bez mrknuti oka vmestnal sebe, me, Juana a oba nase batohy. Sebejiste vyrazil vpred rusnou ulici pres nekolik krizovatek, nedbaje faktu, ze s tou vahou muzeme udrzet rovnovahu jen na teoreticke urovni. Jakoby zazrakem svitila na vetsine krizovatek zelena, takze nejobtiznejsi prvek – zastaveni – jsme absolovali jen jednou, dvakrat. Osud nam byl priznive naklonen a na nadrazi jsme se dostali bez vetsich ujem na zdravi i majetku. Hazarder si za sluzbu vyzadal 2x po deseti Yuanech, jak jsme pozdeji zjistili, sumu naprosto neadekvatni.

Dalkovy luzkovy spoj do Kunmingu, hlavniho mesta provincie Yunnan, odjizdel zanedlouho, v rychlosti jsme se tedy obcerstvili v prilehlem bufetu a nasledne se nachali dobrosrdecnou zenou obdarovat pytlikem merunek. Pri sve prvni ceste luzkovym autobusem (Y214 / 600Kc, 16h) jsem se nemohl zbavit pocitu sardinky v plechovce. 44 posteli naskladanych ve trech radach ve dvou urovnich nenabizelo mnoho prostoru. My jsme jeste ke vsemu cestovali na zadnim "letisti", kde je v busu vedle sebe vmestnano posteli hned pet. Pri jedne z necetnych zastavek jsme objevili cesky par zijici v Nemecku, cestujici stejnym prostredkem do stejne cilove stanice. V ramci narodni soudrznosti jsme je obdarovali leky proti malarii, ktery oni, na rozdil od nas, preventivne poctive konzumavali. Po sestnacti hodinach jizdy jsme konecne dorazili do Kunmingu. Psal se 1. maj, 2007.


Musim se priznat, ze jsem za poslednich 18 let temer zapomnel, jak vyznacnym svatkem tento den je a navic jeste v nejlidnatejsi, k tomu komunisticke, zemi sveta Cine. Bezdeky jsem si vzpomnel na nase prvomajove pruvody, kterych jsem se ucastnil se satkem na krku a s mavatkem v ruce v tlupe oznacovane "nasi pionyri". Cesky par pokracoval smerem k Soutesce skakajiciho tygra a ja s Juanem na vylet Kunmingem, protoze do odjezdu naseho prvniho cinskeho vlaku dale na vychod zbyvalo vice nez deset hodin. Kunming, coby provincni hlavni mesto, je velice vystavni, az megalomansky. Vse velke, ulice siroke (nektere zavrene pro potreby prvomajovych oslav), lidi mnoho. Prvnim "rozptylenim" v sedi velkomesta se stal babetista, ktery na jedne z triproudych magistral neukociroval svuj zanovne vypadajici skutr a chytil chorobu, u nas vseobecne oznacovanou jako silnicni lisej. Vsichni bozi, v tamnich pomerech UV, stali pri nem a on i stroj vyvazli z desive vypadajici nehody na rusne ulici jen s drobnymi sramy. Zde je treba potencialni navstevniky OH, ci ciny obecne upozornit na cetny vyskyt popularnich elektroskutru, pohybujicich se po silnicich, ba co hure, chodnicich zcela neslysne rychlostmi okolo 50km/h. Ridi je bez vyjimky vsichni, od tehotnych soudruzek po vetche starce, jejichz schopnosti rychlych reakci mouhou byti na povazenou. My jsme se v bezprostrednim ohrozeni zdravi nachazeli temer neustale.
Po urcite absenci jsme se rozhodli opet navstivit nejakou internetovou kavarnu, podat maminkam vycerpavajici zpravu o zdravi a trosku zalhat v pripade hladu, ktery jsme meli po ceste temer porad :-) Najit v Cine internet, kdyz clovek nehovori cinsky je vec obtizna a nesnadna. Blahove jsme si mysleli, ze slovo internet je universalni... V Cine mu nerozumi nikdo.Pomohl az slovnik, respektive v nem vyobrazeny znak pro dane slovo. Jsou to jakasi dve x, v neuplne ohradce :-) Tomu uz rozumeli vsichni a poslali nas do mist, ktera by jsme nemeli sanci "nahodne" objevit ani omylem. Po vstupu nenapadnymi dvermi se pred nami objevila (jak jsme pozdeji zjistili v Cine standardni) mistnost o rozloze vetsi telocvicny napechovana nejmodernejsi technikou...Usmevava obsluha nas podarovala salkem zeleneho caje a posadila ke dvema z priblizne peti set pritomnych pocitacu... Kazdy jsme dostali karticku s heslem vyvedenym znaky. Po pohybu mysi a "probuzeni" spici obrazovky po nas pocitac zrejme prave to heslo pozadoval. (pouze se domnivame), avsak ani jeden z nas nebyl s to rozpoznat, ktery znak predstavuje heslo, ani jak ho tam vepsat. A tak jsme k pobaveni osazenstva kavarny volali obsluhu, aby nam tento za normalnich okolnosti trivialni ukon pomohla realizovat. Zde je nutne pripomenout , ze v Cine je v internetovych kavarnach nutno dokladat doklad totoznosti (zrejme pro pripadnou spionaz). A tak si v tu ranu na 450 lidi myslelo, ze v ceskoslovenskych zemich pocitace bud nemame vubec, nebo v lepsim, neumime ovladat.... Cinske obri net-kavarny se vyznacuji oblaky dymu (vsichni uzivatele kouri), solidni rychlosti pripojeni a tim, ze 90% ucastniku "nesurfuje", nybrz "pari" hry, u nas urcene cilove skupine zaku ZS..
Kdyz jsme na miste splnili potrebne, vysli jsme vstric ukojeni kulturnich potreb. ty obnasely nejprve budhisticky chram Yuan Tong, za ktery jsme prvne zamenili mistni zoo a posleze Park zeleneho jezera.


Ocekavana oaza klidu vsak ten den slouzila jako centrum prvomajovych radovenak. Rozlicna hudebni telesa hrajici na roztodivne hudebni nastroje k tanci a veseli mistnich folklornich souboru a mracna lidi u "vypusteneho bahnaku" byla prekvapenim. Po shlednuti nekolika, soude dle ovaci zrejme vrcholnych predstaveni zejmena starsich cvicenkyn jsme museli otocit a vydat se na priblizne 8km pout zpet k nadrazi. Stihli jsme to i s obcerstvenim a vyzvednutim bagaze, kterou jsme dopoledne za za Y5 / 15Kc na nadrazi uschovali, s pulhodinovym predstihem. V cine probiha cekani na vlak uplne jinak, naz na co jsme byli do te doby zvykli. Jiz pri vstupu do nadrazni budovy je kazdemu drziteli jizdenky proskenovan batoh, podobne jako se tomu deje na letistich. To, ze ma obsluha obcas vypnuty monitor zrejme nevadi, urednimu simlu je ucineno za dost. Obvykle nasleduje vstup do haly s ceduli odjezdu (behem 60 minut bezne odjizdi nekolik desitek vlaku), kde jsou nazvy cilovych stanic bez vyhrad uvedene znaky. Jeste ze ma kazdy vlak cislo a "beloch" tak pozna, ze ktereho nastupiste mu to vlastne jede. Nasledne se cestujici odebira do "sve" cekarny, kde se jiz tisni stovky dalsich cestujicich. V okamziku prijezdu vlaku do stanice (vzdy presne) otevre obsluha dvere cekarny a zacne sprint o zivot, resp. o mista. Nejlevnejsi jizdne je v Cine tzv. na stojaka. Sporivi soudruzi tak bojuji prave o mista neobsazena mistenkou – tech je vetsinou desetina z poptavky. Nastupije se za neustaleho pobizeni personalem k vetsimu tempu, protoze odjet je treba na cas! Dalsim zazitkem je ziskani vlastniho mista. V jinak slusnych vlacich se v ulickach tisni neuveritelne mnozstvi lidi spolu se zavazadly a jak je v Cine dobrym zvykem, nikdo necestuje na lehko. Kdyz se po jiz dobre ctvrt hodine jizdy usadi pravoplatni majitele mistenek na svych sedadlech, projde obsluha a naridi prerovnani batohu, aby nevycnivaly (ani o cm) z uloznych prostor nad hlavami, ci z pod sedadel. A nic nevadi, ze zavazadel je vzdy vice nez prostoru. V priruckach hostesek vlaku stoji "srovnat", tak se srovnava. Temer vzdy nasleduje nesmele pokukovani po exotech, tedy neasijsky vypadajicich pasazerech, ktere trva az do doby, nez se vagon domluvi, kdo ovlada nejlepe anglictinu, nazec vyslanec zajde na "kus reci". Obvykle se zacina "odkud vy byt a vy mit rad Cina?"
A tak jsme odjeli nocnim expresem pres celou provincii Guizhou do Guilinu leziciho na severovychode dalsi provincie, tentokrate Guangxi.