Hlavní hvězda Elektra stage na Semtex Culture festivalu - Oliver Koletzki, jeden z největších objevů posledních dvou let, chlapík žijící v Berlíně, se po dlouhé řadě singlů a remixů odhodlal poslat do světa první dlouhohrající album. Dva roky zpět ho hit Mückenschwarm vyslal na electrominimalový Olymp a od té doby se nezastavil... Až teď se svým novým albem!

--------------------------------------------------------

Oliver Koletzki, chlapík žijící v Berlíně, se po dlouhé řadě singlů a remixů odhodlal poslat do světa první dlouhohrající album. V době, kdy minimal a electro už nějakou dobu svírá v rukou to nejdůležitější na světové hudební scéně a s tím přichází i doba, kdy vychází spousta okopírovaného materiálu. Inu, kdo by se nesvezl na módní vlně, že? Oliver toto ale nemá zapotřebí. Dva roky zpět ho hit Mückenschwarm vyslal na electrominimalový Olymp a od té doby baví svými sety kluby a parties po celém světě a zásobuje vinylshopy svou produkcí.

Otázkou tedy zůstává, jak se popral s úkolem, který má každý, kdo chce natočit album. Cesty bývají dvě, můžete natočit koncepční desku, která odkryje vaši tvář, kterou na singlech ukázat nemůžete (vezměte si Resort od Trentmöllera) nebo na disk nasekáte materiál, v klidu hratelný na party. Oliver si vybral právě tuto možnost a vy díky tomu od začátku do konce budete spokojeně podupávat nožkou.

Get WastedOliver KoletzkiÚvodní When We Were Youngje z první půlky prodchnuta latino kytarou, nastává zlom perkusemi a už se vezete na skřípajícím zvuku a nasekaných samplech. Přichází první relativně překvapivý moment - album je smíchané, tudíž přechod k Dieses Lied Glaubt an sich(he) možná ani nepostřehnete. Následující zhruba hodinka materiálu už nic až tak zásadního nepřináší, na střídačku si říkáte, že tohle už jste někde slyšeli a naopak, že tenhle zvuk je fér! Třetí song jménem Get Wastedvítá tóny podobnými těm, které vyluzoval slavný stroj, který už přes třicet let zpět obsluhoval Jáchym v československé filmové klasice. Přidává se mužský hlas a jdeme se podívat, jak to Oliver umí s melodiemi a electro vrzáním - Don´t Forget To Go Home(hehe) je asi nejsilnějším momentem alba. Autor zde nechá rozehrát povedené melodické tóny, které teď dominují velké části světové minimalové produkce, nabízí se srovnání s mistrem v oboru Guy Gerberem. Melodie jsou ale Oliverovy. Jediný, kdo zde pomáhal, byl známý týpek z B-Pitch Control Kiki, který si vzal na starost beaty.

Get Wasted má i svou druhou část, která je o něco nadupanější a určitě také nezůstane bez povšimnutí DJs. Tady zase vypomohl Florian Meindl, který s Koletzkim spolupracuje i mimo toto album na řadě singlů. Kick Tricka další jméno, které přibylo na seznam hostů - Ziggy Kinder z labelu Ware a jízda může pokračovat, i tuhle pecku určitě brzy najdeme v playlistech mnoha slavných elektrikářů. Malé uvolnění přináší deepová, hypnotická a smyčcovými party podpořená Requiem für die Vernunft(hehehe). Smysl pro humor v názvu tracků tímto nekončí, dvě další písničky jsou věnovány zřejmě oblíbeným autorovým hercům - Bud Spencera Terence Hill, první zasněně hynotická óda, druhá o něco přímočařejší (tudíž trochu naopak, s přihlédnutím k úkolům obou herců v jejich slavných filmových vystoupeních). Song For S. jako by vypadl z mašinek Booka Shade a jsme u konce - na tracku Meniscuss Oliverem zapracoval majitel labelu Kling Klong, sám velký Martin Eyerer. Výsledkem je hodně nasekaný, do experimentu hozený minimal a důstojná tečka za celým albem.

Resumé? Album, které se do dějin hudby asi nezapíše. Těžký úkol čeká teď ale každého producenta, který rád minimal a electro a bude chtít natočit dlouhohrající desku. Každopádně zde máte dokonalý materiál například do auta k jízdě na váš oblíbený letní festival. Po poslechu budete správně naladěni na noční zástup drinků a muziky :-)