pekny úvodny článok. aj dalej by mohol zajst,
odštipnem len takú banalitu:
dokonalost je skryta v nás samých, že nemusíme hledat nic mimo sebe, protože sami v sobě jsme odrazem Boha. Je-li psáno v Bibli, že jsme stvořeni k obrazu Božímu (Gen. 1,27), je třeba to pochopit skutečně doslova a obrazem Božím se stát. Obvykle však obraz Boží hledáme mimo sebe, v někom jiném. To je však počáteční potřeba, pomůcka. Každý hledá dokonalého muže či dokonalou ženu, tu šablonu, kterou by nasadil na svou mřížku, aby do sebe přesně zapadly. Někdy se to skutečně stane, nalezneme tu “skutečnou, pravou lásku”. Jenže my nesetrváváme na stejné úrovni – ani naše “skutečná láska” – naopak jsme v neustálé proměně (pantha rei), nestojíme, jak říkal Buddha. A tak vzájemné vyrovnání polarit způsobující takovou slast a opojení dříve nebo později vyprchá a nastupuje rozum, který tomu nechce věřit, a tak začne kalkulovat, něco si namlouvat nebo dokonce předstírat. Tato nemožnost stálosti vztahů, tato pomíjivost byla známa od pradávna a řešila se v normálním světském životě polygamií nebo polyandrií.