Hongkong a Macao CESTA
15.06.2007 – 17.06.2007

Do Hongkongu, nesouciho ponekud tajemne oznaceni "zvlastni administrativni oblast" (Ciny), ktere ziskal prvniho cervence 1997 po predani z britskych rukou jsme prijeli plni ocekavani. Hned na uvod musim uvest, ze je Hongkong, uzemi rozdelene na 4 hlavni oblasti: ostrov Hongkong, Kowloon, Nova uzemi a prilehle ostovy (234), ani v nejmensim nezklamal. Po pouze formalni imigracni procedure vedly nase kroky na Nathan Road, kde jsme meli v umyslu nalezt ubytovani. Z nadrazi Hung Hom jsme s batohy na zadech (cerstve zvazenymi, muj 22kg a Juanuv 26kg) cupitali v lehkem destiku oblasti Kowloonu kolem Cross Harbour Tunnel postaveneho, ci vlastne prokopaneho, v roce 1978 (znameho z filmu Dvojcata s Jean Claude van Damem v hlavni roli) asi dvadcet minut na zapad, nez jsme na inkriminovanou ulici dorazili. Hotel, ktery odpovidal nasim pozadavkum jsme nalezli v patem patre masivni budovy, jejiz cele prizemi zabiralo trziste. Nahanec, ktery nas na ulici "ulovil", nas protahl zmeti obchudku k vytahu cislo 9. Kdyz zdviz dosahla spravneho patra, odemkl "vstupni dvere hotelu". Pred nami se objevilo to nejminimalistictejsi ubytovaci zarizeni jake jsme dosud videli. Uzka chodbicka lemovana dvermi do pokoju oznacenymi A-H, jakysi botnik slouzici jako recepcni pult a vyklenek ve zdi ve kterem nocoval zvlastne zdeformovany recepcni neslibovaly mnoho. Pokojik B byl mistnost velikosti panelakove koupelny, ktera diky absenci okna nikdy nevidela denni svetlo. Do tohoto prostoru byla jeste vtesnana jakasi prepaska, oddelujici koupelnu o velikosti jeden metr ctverecni. To vse za 150 HKD na noc :-) Po bleskove sprse nam zbyvala hodina do konce oteviraci doby malajskych aerolinii, sidlicich na vlastnim ostrove Hongkong kde jsme si meli vyzvednout letenky na Novy Zeland. Diky metru a jeho velice kvalitne zpracovanemu orientacnimu planu vychodu jsme to zvladli za 30 min. Malaysian Airlines sidli v honosne budove na Queens Road v srdci byznys centra Hongkongu. Po obdrzeni letenek, ve vitezoslavne euforii nebylo daleko k spontannimu rozhodnuti navstivit nasledujiciho rana 60 km vzdalene Macao. Osobni terminaly Victoria Harbour jsou od Queens Road vzdaleny jen par stovek metru, takze vlastni nakup palubnich listku (120HKD/360Kc-osoba) nebyl nijak obtiznou misi. Zvlastni kapitolou jsou v Hongkongu tramvaje. Jsou velice uzke, dvoupatrove a predevsim drevene. Na sesti linkach brazdi 16 km koleji jiz 100 let. A za 2 dollary :-) Uplny zaver vecera jsme ztravili zpet v Kowloonu, na trzisti s vetesi "made in china" a veceri v podobe lahodnych musli a obstojneho veproveho kotliku.

Po noci v bunce a vstavani v nelidskych 6.30 jsme zacali nas plan transformovat v realitu. Z posledni "pevninske" stanice metra v Kowloonu Tsim Sha Tsui jsme cervenou linkou podjeli uzky pruh jihocinskeho more na ostrov Hongkong a vystoupili na posledni stanici stejne linky, priznacne nazvane Centrum. Spolecnost Turbo Jet zajistujici drtivou cast spoju mezi zvlastnimi administrativnimi oblastmi ma vlastni terminaly jen 10 min. odtud pesky na sever. Katamarany pro 300 cestujicich zvladaji 60 km vzdalenost za jednu hodinu. Ackoliv se nam ani nezdalo, ze by lod nejak zvlaste houpala, nase okoli hromadne zvracelo do, k tomuto ucelu pripravenych, povoskovanych papirovych pytliku. Po hodine plavby si tak kazdy druhy asiat odnasel pytlik az tri domu na pamatku :-)

Macao je malicke, pouhych 27.3 km ctverecnich s necelym pul milionem obyvatel.

OSVETA:

Portugalci dosahli brehu Macaa zacatkem 16. stoleti. Jiz o pul stoleti pozdeji, roku 1557 dostali uzemi od dynastie Ming darem, coby vdek za vymiceni piratu z jihovychodniho pobrezi Ciny. Portugalci tam tedy zridili stalou obchodni zakladnu, ktera se stala stycnim bodem obchodu s Cinou. Se vznikem Hongkongu vsak zacalo postupne upadat. Ve 20. stoleti se Macao promenilo v La Vegas vychodu. Mnozstvi kasin, hazardu postupne vydobily Macau starou slavu, ktera neupadla ani kdyz roku 1999 preslo z portugalskeho podruci zpet Cine. Podle portugalsko-cinske dohody si bude navic uzivat vysokeho stupne autonomie jeste dalsich 50 let.

Po zastavce u bankomatu k nacerpani Patacy – mistni meny jsme neprodlene zacali s objevovanim mistnich kras, jelikoz neuprosny a nemenny plavebni rad zpet nam daval 4 hodiny cisteho casu. Macao je mestecko plne uzkych ulicek, baroknich kostelu a starych kamennych pevnosti, Macao je evropske a barevne. Nase napul cilene a usmernovane potulovani se mestem nas postupne zavedlo k

Check out FOTOALBUM HONG KONG + MACAO

Dum Svate Milosti, zalozeny prvnim macajskym biskupem roku 1569

Neoklasicky Dum Leal Senado (loajalni senat), postaveny roku 1784 a dodnes slouzici jako radnice

Kostel Svateho Dominika

"Katedrala"

Portugalska armadni klubovna z roku 1870

Ruiny kostela Svateho Pavla, puvodne Matky Bozi, postaveny roku 1580 a padnuvsi za obet pozaru roku 1835

Pevnost Guia (Fortaleza de Guia) nalezajici se na nejvyssim bode poloostrova postavena v letech 1622 az 1638. Soucasti pevnosti je i kaple Panny Marie z Guia a 15 m vysoky majak z roku 1865

Diky neuprosne tikajicim hodinkam jsme museli otocit a sviznym krokem se ctvrti kasin vratit do pristavu a projit opet celnimi procedurami. Tentokrat vetsi katamaran spolecnosti Turbo Jet nas posleze dopravil zpet do Hongkongu. Nas odpoledni plan v Hongkongu sestaval z navstevy nejvyssiho bodu ostrova, tzv. Peak-u. Jezdi k nemu lanovka a autobus, ktery je o polovinu levnejsi. Volili jsme tedy autobus. Najit v centru autobusove nadrazi mhd se ukazalo jako znacne nesnadne. Vsudypritomne cedule jsou vice mystifikujici nez napomocne, ale s trochou trpelivosti se to dalo. Jak jsme tak projizdeli mestem, uvedomili jsme si, ze Hongkong je mesto plne nadjezdu, objezdu, podjezdu a krizovatek, kazdy cm plochy je vyuzit, nekdy v nekolika urovnich. Hogkong je taktez nabit luxusem. Tolik MB S600 a Rols Roycu jsme nevideli ani v Beverly Hills. Renomovane znacky jako Luis Vuitton, Armani, Prada a jine prezentuji sve butiky na kazdem rohu. Cesta na Peak trvala kolem 30 min. Na kopec jsme dorazili temer za tmy. Na vrcholu je postaven vystavni komplex plny restauraci a butiku nahore s vyhlidkovou terasou. Pohled na nocni Hongkong je doslova dech berouci. Velkomesto osvetlene snad miliony svetel na jedince pusobi velice impozantne a rekl bych az nepristupne. Carovnym vyhedem jsme se kochali priblizne pul hodiny kdyz se ozvaly nase neodbytne zaludky s zadosti o nasyceni. Odbyli jsme je v jednom z mnoha stanku s rychlym obcerstvenim a vyrazili stejnou dopravou nazpet. Vystoupili jsme o chvilku drive slozit tichou soukromou poklonu stavitelum mrakodrapu Bank of China tycicim se majestatne nad byvalym hlavnim sidlem kolonialni spravy.

Najit nadrazi podruhe, i kdyz tentokrate z druhe strany bylo o poznani snadnejsi. Bylo kolem 9 vecerni, kdyz jsme odjeli do odlehle ctvrti ostrova, Aberdeen zhlednout rybarsky pristav a slavne plovouci restaurace. Kdyz jsme se na misto dostali bylo temer liduprazdne. Desitky zakotvenych rybarskych lodi cekaly v temnote na casne rano, kdy vyrazi na sire more. Jejich temne obrysy pusobyly jaksi mysticky. Jednim privozem jsme se jako jedini pasazeri nechali odvezt k jednomu plovoucimu restaurantu. Spise ze zvedavosti nez z touhy po potrave :-) Kolos osvetleny nekolika tisici zarovek trima ve svych utrobach ctyr podlazni restaurant vcetne veskereho myslitelneho luxusu, vcetne vytahu. Ceny Menu byly rekneme nelidove, ale k nasemu (ne)stesti kuchyn stejne zavirala. A tak jsme se stejnym privozem vratili zpet na breh a stejnym busem zpet k metru. Tim jsme, diky pokrocile hodine, zamirili zpet do Kowloonu a potazmo rovnou do pelechu. Nasledujici den nas totiz cekal dle ocekavani velice komplikovany presun na jizni polokouli, presneji na Novy Zeland.