Znějí jako Daft Punk, ale nejsou to Daft Punk. Neskrývají své tváře za maskami robotů, ale jejich hudba roboticky zní. Libují si v současné vlně french-electro soundu, ale francouzsky si s vámi rozhodně nepokecají. Daft Punk na ruby. Dvojice Hamburčanů, Jens Moelle a Ismail Tuefekci, dohromady Digitalism, konečně vydává svůj dlouho očekávaný debut. Vždyť už loni touto dobou se o něm mluvilo a Jens i Ismail se dušovali, že s první deskou ze sebe tu nálepku plagiátorů slavných francouzských electro vizionářů pořádně seškrábou. To by ovšem nesměli na svojí desku narvat všechny své dosavadní singly. Jako laciný šmejd z tržnice s ne příliš kvalitně našitou cedulkou Daft Punk, ale jejich debutová deska rozhodně nezní.

Když si zadáte do svého oblíbeného vyhledavače atributy jako kytary, špinavý sound, analogové zvuky, záměrně neopracované samply, ledabylé zefektované vokály s většinou nepříliš akademickým textem, nejspíš vám po odkliknutí "vyhledat" vypadne nové album od Digitalism. Nové, první album dvojice Němčourů, kteří, nevím proč, chtějí ze sebe strhat ty samolepky s logem Daft Punk. Přitom je to pro ně tak dobrá reklama. Daft Punk už nejsou dávno to, co bývali a v jejich odkazu umí Digitalism výborně pokračovat. Důkazem toho je patnáct nových kousků na desce "Idealism". Pokud jste si oblíbili jejich dirty electro sound například na kompilacích "Kitsuné Maison" anebo je znáte přímo ze singlových dvanáctipalců vycházejících od roku 2005 na labelu Kitsuné Music, pak vás tahle deska bude rozhodně bavit. Nese se totiž v hodně podobném stylu jako hitovky "Zdarlight", "Jupiter Room" či "Pogo".

Mohl bych tady složitě vymýšlet, jaká ta jejich hudba vlastně je a co v sobě spojuje za vlivy a ingredience, ale ty dvě slůvka Daft Punk prostě vyjadřují vše. Zábavnost, jednoduchost, tanečnost a trocha té hudební provokace v jednom. I když Daft Punk ve své době provokovali přeci jen víc. To je ale tím, že podobně znějící muziky momentálně vychází docela dost. A to je pro mě osobně asi největší problém desky "Idealism". Když se to vezme kolem a kolem, jsou si na ní všechny skladby od začátku až do konce hodně podobné. Jedinými vybočeními z řady jsou krátké, "nedokončené", třeba jen dvouminutové tracky, které kolikrát obsahují zajímavou hudební myšlenku a je jen škoda, že je Digitalism neprotáhli do rozumné délky. Mezi ně patří songy "Departure From Cairo" a hlavně "Apollo-Gize". Osobně jsem si nejvíce zamiloval už regulérní skladbu "The Pulse", která sice kdo ví jak nevybočuje z řady svých albových kolegyň, ale její příjemná melodická linka roztancuje snad každého. Byl by to určitě příjemný singl k dalšímu vydání.

Good bye Daft Punk, hello Digitalism. Pánové Jens a Ismail mají obrovské štěstí, že to, co dělají (byť to v poslední době dělá kde kdo) zvládají víc než dobře. S klidem v srdci tak mohu ten zbytek french soundu od jiných interpretů hodit za hlavu a poslouchat jen tyto dva německé pány, kterým se francouzská hudební škola posledních let dostala pod kůži setsakramentsky pořádně.

Hodnocení: 8/10