Možná se tě to dotkne, ale já jsem již takový:

Tak začarovaný kruh ze kterého nevíte jak ven? Z mého pohledu je to tak, že buď si neuvědomujete, co je tím "začarovaným kruhem" anebo, když to naťuknete a kruhu se dotknete, nechce se vám z něj.

Začarovaný kruh vidím jen a pouze jako okovy v mysli. Okovy potřeby sebeidentifikace a tedy nutnosti projevu a následné reakce.

A právě to, jak lidé reagují, mi nedává smysl. Co je tak složitého pochopit, že pokud mám potřebu poznávat a porovnávat poznatky, stále se vzdaluji od sebe sama. Ono se může zdát, že jsou dvě formy sebepoznání, ale z mého současného pohledu to tak není. Je jen jedno sebepoznání, vše ostatní je pokus o obejití oné nutnosti přímé formy sebepoznání.

Uvědomuji si, že kdysi jsem byl zaujat možností realizace předpokladu "já jsem vše" v následné "poznáním všeho poznávám sám sebe". Jenže ono to právě tak není. Nepopírám, že tato forma má jednu funkční větev - tou větví je "bhakti", láska k Bohu.

Jenže k tomu, aby bhakti fungovala zde musí být Bůh, který pro mne znamená právě to "vše". Jinak to není bhakti. Musí zde být totální sebeobětování právě tomuto Bohu, ať už osobnímu (Hospodin, Kristus, Jehova, Krišna, Mohamed...) či neosobnímu (Absolutno). A nejde o poznávání, jde jen o vědomé sebeobětování své individuality službě tomuto Bohu.

Poznávání všeho je jen polovina - je to pouze intelektuální cvičení mysli, která na toto "cvičení" reaguje tvorbou asociativních vazeb. Tyto vazby nakonec plně nahradí vstupní informační toky tak, že "cvičení mysli" přejde na "cvičení myslí myslí". Mysl vytvoří celý systém informačních množin, nahradí přímé poznávání nepřímým - nahradí city emocemi - a tím i zamezí "vnějšímu rušení" - zamezí možnosti příjmu informace, že to co se děje neodpovídá realitě - a tím také uvězní vědomí do "svého" virtuálního světa.

Po tomto uvěznění se teprve projeví ta "záchranná" brzda - srdce. To srdce totiž vnímá omezenost existence myslí a brání se. Vědomí začne toužit po svobodě, svůj současný stav identifikuje jako "nesvobodu" a mysl to ve své virtuální realitě přetransformuje na to, že je potřeba "něco vykonat", "někam jít", "něčeho dosáhnout". Jenže ani jedna z těchto onu svobodu nepřináší - jenže transformace této zkušenosti přes mysl vede k myšlence, že se "děje" málo... A ono "málo" prohnané zase přes mysl vede k závěru, že kdyby se ne-dělo, byla by "nuda".

Svoboda mysli neexistuje. Existuje jen svoboda srdce, která pramení z klidu mysli a vede ke klidu srdce. Jen tudy se dá z onoho kruhu "ven" - on je totiž opravdu začarovaný - cesta "ven" je vlastně "dovnitř"!

Tak takto vidím onen začarovaný kruh a věci okolo něj já.

Já
/tnx NADA CS/