Iran, zeme s neuveritelnym kulturne-historickym bohatstvim sahajicim az do roku 550 pred Kristem, zeme milych (vyjimka potvrzuje pravidlo) lidi (72 mil.), zeme kde litr vody stoji jako 4 litry benzinu (10Kc), zeme jejiz nuklearni program je den co den propiran svetovymi medii, zeme kam lze jen komplikovane s nepredstiranou neochotou prazskeho iranskeho konzula, sehnat vizum a to jen tranzitni, ktere lze prodlouzit v Iranu jeste komplikovaneji skrze neuprosnou byrokracii, ale o tom jeste bude rec. Islamska republika Iran je zemi, kde nefunguji kreditni karty, svetovi mobilni operatori nemaji uzavreny roamingove smlouvy a kde Ayatollah Rudollah Khomeini nastolil roku 1979 nacionalni fundamentalizmus.

Prechod Turecko-iranskych hranic Erzurum - Bazargan byl nad ocekavani klidny. Jenom vsudepritomni vekslaci a koulujici se celnici (turecti). Zde je treba zduraznit, ze jsme jak pri vstupu tak i vystupu ze zeme byli odbavovani k nevuli davu vzdy prednostne bez prohlidky zavazadel. Jeste pred vstupem jsme u tureckych vekslaku zmenili v celku v solidnim kurzu zbytek tureckych Lir na iranske Rialy a na jejich nalehani, ze to je malo jsme jen "zamavali" kreditni kartou. Jejich usmevy jsme pochopili zanedlouho. Hned po opusteni celniho prostoru se nas ujala osvetova pracovnice, ktera nas oficialne privitala v Iranu. Dostali jsme turisticky letak na kridovem papire velikosti A3 s mapkou zeme a vykreslenymi historickymi klenoty. Jak prakticke pro cloveka s batohem :-) . Nase prvni cesta vedla na hranicni kyvadlovou dopravu, ktera vozi pesi migrujici z cary 2 km pasmem niceho do prihranicniho mestecka Bazargan. Po vystupu z busu (jake prekvapeni) se na nas opet okamzite vrhli vekslaci (tentokrat iransti) a taxikari. Jednomu obzvlaste vychytralemu s obvzlaste uprimnym vyrazem jsme po chvili odporu podlehli a nechali se za dva Khomeini (2 x 10 000 bankovka = cca. 2 USD) dovezt do 15 km vzdalene metropole okresneho formatu, do Maku. Taxikar celou cestu kouril a otevrenym oknem jeho Paykanu oklepaval za neustaleho snezeni sterace za ktere bych se stydel i u sveho prvniho vozu znacky Trabant. (Vy kteri jste ho znali si dokazete predstavit jak asi vypadaly) Ja na zadnim sedadle jsem to kvitoval se znacnou nevoli, ale konejsil jsem se, ze za ty prachy co by jsme chteli. Nechali jsme se vysadit u prodejny autobusovych jizdenek, kdyz jsme chteli zakoupit jizdenky na nocni autobus do Teheranu. V pristich 15 minutach nastalo zdeseni. Listky staly 60 000 IR na osobu (8 USD) za 10ti hodinovou jizdu luxus busem znacky Scania, coz bylo o neco malo vice nez jsme meli vymeneno. Jak jsme si vsimli vedle byl bankomat, tak jsme prodejci vysvetlili, ze si skocime pro cash a bude to fajn. Pro penize sel Juan s taxikarem a stale se nevracel. (15 min.) Uz jsem zacinal nabyvat pochyby a resit scenar co budu delat kdyz Juana unesou, kdyz se vratil. Na me radostne "no konecne" odpovedel cosi jako "jsme v prdeli". Na muj tazavy pohled mi vysvetlil, ze u prvniho bankomatu neporidil, u druheho take ne, tak zasel primo do banky zjistit, co jako je... Tam se dostal primo k samotnemu rediteli, ktery mu vysvetlil, ze jeho karta je v poradku, ale Iran neni napojeny na medzinarodni bankovni sit, tudiz cokoliv jako Visa, EC/MC, AMEX a cestovni seky je v celem Iranu naprosto nepouzitelne. Jedina sance jak ziskat v Iranu penize, je nechat si je poslat coz trva priblizne 5 pracovnich dni - my meli vizum na 7 celkem. V te chvili jsem Juanuv vyraz pochopil. Zpet do Turecka jsme nemohli, jelikoz jsme meli vizum na jeden vstup do zeme bez vyhrad. Stale pritomny taxikar nam s usmevem pripomel, ze mame urcite dolary a ze neni problem nas dovezt zpet na hranice, kde nam je vekslaci vymeni. Nas spolecny zbyly cash v tu dobu cinil asi 250 USD. Na dotaz, proc nevymenit v mistni bance, taxikar opet s usmevem odpovedel, ze banky zde zaviraji ve 14.00 hodin. Bylo 14.05!!! A jelo se na hranice vymenit k jeho "dobremu" znamemu a pak zase zpet do Maku. Pri vymene valut dle americkych kasovych trhaku na zadnim sedadle neoznaceneho taxiku k nam prisedl zcela neznamy muz a zacal nam penize brat a prohlizet si je. Uz jsem nas videl v lochu, evidentne zkoumal pravost bankovek, kdyz ho taxikar z auta vyhodil se slovy "no good - mafia"! Penize nam vratili, coz nas oproti slovu mafia uklidnilo. V Maku jsme za nabyly milion (100 USD) poridili jizdenky a dusevnim napetim vycerpani dostali hlad. Nas stale pritomny taxikar zazaril, ze nas hodi k jeho dalsimu dobremu znamemu na super bastu. Pri placeni si nepokryte vzal cast trzby do vlastni kapsy a po odvozu na vlastni autobusove nadrazi nam nauctoval jakesi poradne, prostoje a buhvicojeste. Konecny ucet byl 90 000 IR tedy 10 USD. Vzal to cert.

Autobus odjizdel s lehkym spozdenim, ale perzsky dabovany americky film nam pozvedl naladu. Autobus byl napul plny lidi, napul plny zbozi. Po asi 2 hod. jizdy prisel prvni z mnoha checkpointu. Vojaci prohledali cely autobus proklepavaje dutiny autobusu a kontrolovali kazdeho jednotlivce. Jednomu nestastnikovi evidentne zabavili asi 8 beden ukrytych v cernych igelitovych pytlech. Sepsali protokol a jelo se dal. Venku stale metr snehu :-) .

Casny prijezd o 7 ranni na zapadni autobusove nadrazi, terminal E-Gharb (v Teheranu jsou 4) probihal obdobne jako vetsina nasich prijezdu kamkoliv jinam. Hejno taxikaru a "hey Mister" od ridicu autobusu jsme vedeli, ze vecerni spoj do Esfahanu odjizdi z jizniho terminalu E-Jonoub, ktery lezi na cervene lince teheranskeho metra. Zapadni vsak nikoliv, tak volba padla "prekvapive" opet na taxik. Zde jsme dostali druhou tvrdou lekci. Domluvili jsme se s tim dobrym muzem na 4 tis. IR za osobu tedy zhruba 9 Kc. Nasedli jsme do Peugeotu 306 a kosmickou rychlosti jsme vyrazili vpred. Prehlcena doprava v Damasku je proti Teheranu slaby odvar.



14 mil. metropole je prozatim posledni misto na Zemi, kde bych se odvazil skladat zkousky v autoskole. Triproude cesty jsou zcela bezne vyuzivany jako petiproude a ani devitiproude magistraly nejsou vyjimkou. Nas sofer si chtel dle meho nazoru ten den vzit zivot, nebo uzavrel extremne vyhodnou havarijni pojistku. Jelikoz jsme prezili, zrejme si o vikendu privydelava jako zkusebni pilot F1. Stroj udrzoval celou dobu v nejvyssich otackach danneho prevodoveho stupne a pomaleji jeouci motocykly i autobusy doslova lizal zrcatky. Predvedl tak uctyhodny vykon, ze kdyz nam po dvaceti min. jizdy na hranici zivota a smrti zastavil pred kyzenym nadrazim s vysvetlenim, ze jsme se dohodli na 4 tis. Tuman, coz je ekvivalent desetinasobku ani jsme nemrkli a zaplatili. Tuman je virtualni menou bezne pouzivanou mistnimi. Jde fakticky jen o to, ze se pohybuji v nizsich cislech a eventuelni smlouvani lze kratit pouze na pulky, tedy petistovky. Vzhledem k tomu, ze nejnizsi mince je 150 IR to ma urcity smysl. Sice nas to stalo 10 x tolik, ale taxikar (kdo vi jestli je jeste nazivu) si tech 90Kc rozhodne zaslouzil. Na nadrazi jsme uschovali bagaz a metrem (jedna cesta 650 IR tedy cca 1,5 Kc) jsme se rozjeli do mesta. Z mnozstvi nabizejicich se muzei a pamatek jsme vybrali nekolik tipu. Muzeum narodnich klenotu je obdoba londynskeho Tower-u . Mnozstvi zlata a drahych kamenu, korunovacnich klenotu a nejvetsi ruzovy diamant sveta. Dech berouci unikaty v obrim podzemnim trezoru jehoz branou na detektor kovu jsme prochazeli Marek na 3 krat Juan na 7 krat. Soucasne tam s nami byla na exkurzi divci stredni skola. Pod dozorem cety ucitelek a dvou cet strazcu pokladu dochazelo k velice usmevnym situacim. Bohuzel, prisny zakaz foceni.

Odtud jsme namirili k palaci Golestan, tedy k sidlu kralu, nicmene jak palac, tak prilehle zahrady byly neprodesne uzavreny s ozbrojenou strazi.



Teheransky Bazar je uz jine kafe. Rozklada se na plose 20 km2 a primo ci neprimo zamestnava 2 mil. lidi denne. Je to takove mesto ve meste a Imamova Mesita obrich rozmeru v jeho srdci tim byla dukazem. Ve stovkach miniulicek clovek ztrati pojem o case... Ten jsme vsak rychle nalezli pri navsteve Imamova namesti. Architektonicky nic zvlastniho, ale devitiproudy kruhac je silna kava. Je resen tak, ze aby se clovek dostal z jednoho konce na druhy musi silnici aspon jedenkrat prejit. Pri absenci prechodu a semaforu a deviti proudech cyklistu, motocyklistu, aut a autobusu se jedna o naprosto unikatni zazitek. Chce se to jen nadechnout a vstoupit do vozovky. Rozhlizet se neni treba, protoze v minimalne sedmi pruzich stale neco jede. Zvlastnim ukazem bylo, ze za hodinu stravenou na namesti nebyl nikdo zretelne prejet a to i za vysoke frekvence chodcu. Navstevu mesta jsme zavrsili navstevou hrobky svetce v doprovodu majitele prodejny kobercu ktery ma devce z Prahy momentalne pracujici v Londyne. Byli jsme zde za plneho provozu (slouzi i jako modlitebna) a jednalo se o zazitek naprosto strhujici. Islam v akcii ma sve kouzlo. O desate vecerni pak nasledoval dalsi nocni bus, tentokrate do Esfahanu.



Holy shrine mosk at the Teheran Bazar

Nocni cestou se na nas obratila cerne zahalena osoba sedici pred nami. Donya je studentkou matematicke fakulty a byla hrozne upovidana. I pres velice pokrocilou hodinu otevirala stale nova temata k rozhovoru, jeste stesti, ze to vzdy doprovazela nejakou laskominou. A tak do nas celou cestu "tlacila" orisky, keksy a cokoladu. Vzhledem k velkym vzdalenostem mezi iranskymi hlavnimi provincnimi mesty trvala cesta opet neco malo pres 7 hod. Tedy mela trvat, misto relativne schudne pate ranni nas ve ctvrt na 4 bus vyklopil 5 km severne od mesta na esfahanskem nadrazi Kaveh. Do hostelu Amir Kabir jsme dorazili drockou za 40Kc. Hostel byl diky napjatemu casovemu harmonogramu nasim jedinym iranskym "domovem". Uz vstup do budovy vypadal sympaticky, prosklene dvere polepene samolepkami, ceskych jsme napocitali 5 (v cele s Bohemians 1905 a znamou CZ - kou od OMV) a za nimi spici recepcni.



Amir Kabir

Vetcheho starika jsme vzbudili zaklepanim. Oslovil nas slusnou anglictinou, ale premluvit, aby nam pocital jednu noc misto dvou kdyz jsme dorazili pred 4 ranni se nenechal. Pri taxe $4 na noc to zas az tak nevadilo. Spali jsme dobre a dlouho. Ve 14.30 jsme vysli na snidani a hned po ni do vyru velkomesta. Univerzitni mesto Esfahan je ze vsech iranskych mest nejcistsi a nejudrzovanejsi.



Imam Square Esfahan


Imam mosk Esfahan


Imam mosk Esfahan close up



stairs to palace


Oproti neosobnimu Teheranu jsou i tamni mistni jaksi vrelejsi a vstricnejsi. Za pozornost zde stali predevsim mesity na, na mistni pomery, neobvykle prostornem namesti. Mensi mesita sejka Loftollaha a monstrozni Imamova, ktera je udajne jednou z nejhezcich na svete. Modre dlazbove oblozeni je vskutku impozantni. Dalsi stavbou na Imamove namesti je palac Ali Qapu. Je lehce zdevastovany, Juan pri rozboru rytin na stenach usoudil, ze pochazi od kruzitka, coz by naznacovalo, ze po revoluci se uzival jako skola, ale nektere dochovane zbytky (stropy) svedci o prepychu ve kterem ex-obyvateli zili. Zvlastni kapitolou byla navsteva "ubrusarny".

Osveta:

Ubrusy s rucnim potiskem jsou esfahanskou specialitou. Technologie potisku platna je staletimi overena a dotazena k perfekcionalismu. Razitka s tradicnimi vzory jsou rucne vyrezavana z hruskoveho dreva a po namoceni do barvy otiskavana na bile platno. Po dokonceni jednoho vzoru jednou barvou jsou pretiskavany jinim v jine barve. Timto zpusobem vznikaji unikatni kousky, jejichz hodnota se pohybuje podle mnozstvi orazenych "hrusek" :-) . Prumer 300 otisku ubrus, vyjimkou vsak nejsou exemplare o 600-700 uhozech. Kdyz je potisk hotov nastava slozity proces konzervace barev. Postup je nasledujici: V peci podobne nasi udirnam se ubrus "vyudi" pricemz ziska bile platno zadouci patinu. Nasleduje rucni prani ve vodach reky Zayandeh. Poslednim krokem je vyvarka. A pak uz jen ususit a prodat stale lacnym nejlepe "zapadnim" turistum.

Vecer jsme stravili pochodem kolem reky Zayandeh. V Esfahanu ji krizuje celkem 11 mostu, z toho 6 dochovanych z dob davno minulych. Nejen jako patriot musim rict, kam se "hrabou" na nas karluv :-). Pochod podel reky po sporadicky vydlazdenem chodniku byl dlouhy. Nas "exoticky" zevnejsek pritahoval pozornost. Kazdy protijdouci minimalne pozdravil, vetsina prohodila slovo. 5 zen ruzneho veku, patrne rodina nam dokonce nasypalo do hrsti zrni. Na pohled to vypadalo jako krmna smes pro papousky Korela v nasich zverimexech, ale po prekonani neduvery a prvnim kostu se z toho vyklubal iransky popcorn.



one of Esfahan bridges by night

Pristi den jsme chteli prodlouzit (Marek) tranzitni vizum o 3 dny. Pruvodce dokonce udaval adresu. Po dvou hodinach hledani teto adresy (nazvy ulic na nasi mape latinkou - takze mistni nebyli schopni urcit nasi polohu) jsme ulicku nasli. Ne tak Urad zahranicnich zalezitosti. O kus dal v prodejne letenek nam sympaticky mladik sdelil, ze je urad prestehovan na druhy konec mesta. Tentokrat jsme volili jistotu taxiku. Po prekonani obtizi dostat se do spravne kancelare se urednik jednim okem podival na me vizum a se slovy : "G (typ viza) You go Teheran" se od nas odvratil. To ze nase financni a casova situace takovy krok proste nedovoluje jsme se mu ani nesnazili vysvetlit :-) a tak se vecer, pro zmenu dalsim busem, jelo dal. Esfahan - Shiraz 500km, 8 hodin. Behem cesty do Shiraz-u jsme se po cca 1500 km odklonili od hedvabne stezky (jeji zapadni vetve). V Shirazu a jeho okoli je monumentem cislo jedna bez pochyby Persepolis.


Persepolis pic taken from the royal tombs



close up Persepolis


Palac postaveny Dariusem Velikym 518 pred n.l. a zniceny Alexandrem Velikym 331 pred. n.l. je dilem vskutku monumentalnim. Nachazi se 60 km od Shirazu. Dostat se tam i zpet bylo dilem okamziku. V Shirazu se vsak zacala projevovat unava, a tak jsme odpoledne ztravili navstevou mauzolea Shah - E - Cheragh a navstevou vystavy dobovych fotografii v pevnosti Arg - E - Karim Khan.



Is U realy straight?



Orangesss...

Ac jsme se divali jak jsme se divali jedna z bast pevnosti stoji nakrivo, takova iranska Giza. V pevnosti je sad pomerancovniku, ktere chtel Juan nonstop otrhavat. Jen s velkym usilim jsem pomerance zachranil :-) .



Mauzoleum outside.



Forbidden pic inside mausoleum.

K veceru jsme jeste chteli koupit par pohledu, co se opet ukazalo jako temer neresitelne. V Iranu proste pohledy nejsou. Na konec jsme uspeli v jednom knihkupectvi, kde jsme zakoupili kolekci 14-ti pohledu, starych tak dobre 10 let. Aspon neco :-) . Prisel vecer a 4. iransky nocni presun.



Prvni vjem zaznamenany po desetihodinove ceste byl teplo! Bandar Abbas, co by nejvetsi iransky pristav je situovan na brehu perskeho zalivu tesne u usti do omanskeho zalivu, resp. do arabskeho more.


vrak...

Okamzite po prijezdu jsme se zbavili batohu a po zastavce na ranni caj u jednoho obzvlaste vytrvaleho "Hello Mister Welcome" majitele bufetu a vzhuru do pristavu. Posnidali jsme zbytky svaciny zakoupene v shirazskem kiosku, vcetne salotkoveho jogurtu ostre, ale vytecne chuti, kteri jsme konzumovali po celou dobu pobytu v zemi. Zastavka v Bandar Abbas mela jediny ucel, dostat se na ostrov Queshm. Predsevzeti jsme si splnili nakupem lodnich listku na rychloclun za $2,5 na osobu. Barka pro 12 osob s dvema motory Yamaha letela po hladine jako sip savanou. Po 40 min. jsme mijeli zakotvene nakladni lode, tankery, tazne a vlecne lode az se vynoril Queshm. Ten funguje jako veliky duty free shop a proto je mistnimi vyhledavan k nakupum. Turisti ovsem zadni, ac k pobytu na ostrove netreba viza. Nikdo neumi slovo anglicky a lide se chovali prekvapive znacne odtazite. Ale bylo teplo, tak jsme v jedne cajovne pod sirakem zakotvili a nehli se radnych par hodin.

Obsluhoval nas silne "zkoureny" mladik ze ktereho cisela apatie ke vsemu a ke vsem. Nas prosebny pohled doprovazeny jedenkrat za hodinu posunkem, jestli by nam nedolil puldecovy salek caje, kvitoval vyrazem, jako kdyby jsme chteli lanyze mimo sbernou sezonu. Utahani presuny jsme se pak jeste presunuli do nedaleke restaurace a poprve si dali rybu. Velka chyba :-) . Krme vytecna ale cena nehorazna, a to jsme byli v lokale s igelitovymi ubrusy, takova nase hezci "4-ka bez vetraku" :-) . Po zaplaceni utraty nam zbylo (mimo vydaje na listky do Zahedanu a k hranicim + postovne na pohledy) 3000 IR ekvivalent 7Kc. A to jsme meli pred sebou jeste 24 h. pobytu. Usporna opatreni v podobe zastaveni prisunu potravin a tekutin jsme nesli z pocatku neohrozene, po chvili uz mene. "To je dovolena" :-)

Cas vyhrazeny po navratu z ostrova na prohlidku mesta jsme obetovali na pochod na nadrazi, jelikoz financni situace nedovolovala jinak. Pristav mimo centrum neni nejprivetivejsi, a tak nam prisel velice vhod prizastavivsi prazdny autobus s nabidkou, ze jestli jdeme na nadrazi tak nas tam hodi. A tak jsme se svezli. U stejneho majitele bufetu z rana jsme jeste dostali caj na rozloucenou (chytry marketingovy tah jelikoz se kolem nas stale tocil hloucek zvedavcu). Na samotnem nadrazi byl nejzajimavejsi zametac chodniku, ktery misto kostete uzival palmoveho listu. Mene uz manici dealujici hasis a travu. Z Bandaru jsme odjizdeli se smisenymi pocity, vstric dalsi noci beze sprchy a lozi. Usnuli jsme bez problemu. V Zahedanu jsme meli jasny ukol: najit postu, odeslat pohledy (za cely pobyt jsme zadnou otevrenou nenasli) a vzhledem ke koncicimu povolenemu pobytu se dostat na hranice. Kdyz jsme zjistili, kde az je posta doslo nam, ze dostat se tam pesky je zhola nerealne. Den jsme zahajili hadkou s taxikarem po ktere jsme znechuceni odesli. Vzapeti Juan nasel o neco cestnejsiho, ktery nas na postu hodil. Nepredpokladany vydaj 1 USD nam vsak natolik naboural rozpocet, ze jsme uz v te chvili museli verit v zazrak, nebo ze nas nekdo hodi az do Pakistanu a pocka na vyber z bankomatu. Prisla prvni varianta. Stal se zazrak. Odesilani 17-ti pohledu resili stridave ctyri urednici hlavni provincni posty. Po 15 min. rozhovoru behem ktereho pochopili, ze chcem uplne obycejne znamky a ne dorucenky, ci poste restante prinesli 17 x 1000 IR znamku a pocali je lepit na pohledy. K nasemu udivu si to vsak nenechali zaplatit. Evidentne vedouci druziny postaku nam pantomimicky jasne naznacil, ze to je jako na nej! S diky jsme odesli, usli asi dva km na stanoviste minibusu a za prave usetrene "kacky" odjeli na obavane iransko-pakistanske hranice. Minibus nas vysypal u prvniho checkpointu odtud jsme podel asi 3 km snury kamionu a opustenych vraku docupitali do odbavovaci haly.

Priste: Taftan - peklo na zemi, Quitta a 32 hod. cesta do Peshawaru, afganske hranice.

Plan: V Islamabadu prodlouzit vizum do Indie.

Pozn.: OMLOUVAME SE ZA CHYBEJICI FOTOGRAFIE K IRANU, ALE MISTNI PRIPOJENI NEDOVOLUJE FOTKY NATAHNOUT... BUDOU HNED JAK TECHNIKA DOVOLI