Vzdycky jsem si myslel, ze jsem samotar. Nejlip mi bylo, kdyz jsem chodil sam po lese, prazdnym nocnim mestem Delat si co chci, kdy chci, objimat stromy, hledet pul hodiny jenom tak do blba. Á nikdo si o me nemysli, ze jsem blazen, kdyz jsem sam. Pocit vseobjimajiciho stesti. Nohama na zemi, hlavou mimo tento svet

Neco se zmenilo. Potrebuju seznamovat se s novyma lidma, slyset jejich smich. Poznavat jejich zivoty. Kazdy z nich jedinecny dilek mozaiky, velke skladacky. Potrebuju slyset jejich smich. I ten je jedinecny, stejne jako se da clovek poznat podle tvare, da se poznat i podle smichu.

Kdyz jsem dlouho sam, uvadam. Diky, ze tu jste. Dobrou noc, kyberka