Ja som pisal rychlo a marek cital z dennika. Dva denniky opisovat nebudeme, takze opat cesky, dufam ze nevadi. Tak toto je zhruba pokec k fotkam ktore som pred nejakym tyzdnom uviedol z Ammanu a pripojim este pokracovanie fotiek, kedze sme este nejaky ten Trip v Jordane absolvovali.

Prechod Syrsko-Jordanskych hranic nebyl ani z daleka tak vzrusujici jako ten predesly. Jen z nejakeho zahadneho duvodu, jsme byli na obou koncich hranice odbavovani jako jedini u diplomatickych prepasek. Na jordanske strane jeste pri osobni prohlidce zabavili Juanovi nuz, ktery si nechal neprozretelne v kapse. Dle stare moudrosti "nesmlouvej s vojakem, ktery drzi samopal" se s nim rozloucil. Vizum na 30 dni za $15 a Jordansko. Prvni vec co mne napadla po vystupu z taxiku byla: "proboha zas ten smog". V Ammanu se proste neda dychat. Prvni hodinu pobytu sme travili hledanim hotelu, jelikoz sme jakousi nahodou byli dopraveni k jinemu hotelu. Pasha namisto Al Basha - kdyby nebyl 4x drazsi, mohli by jsme si myslet, ze mame spatnou arabskou vyslovnost. Na to ze jsou arabove lupici smrti, obchodujici stylem "ja na brachu, bracha na me" jsme si vsak uz zvykli a tak jsme to presli s lehkym usmevem. Definice hotelu Al Basha by mohla znit: levny ($6), umerne cene spinavy, s velmi prijemnym personalem. Prohlidka Ammanu probehla velice sbezne, jelikoz jsme meli v Jordansku jine plany.

Hned pristi den sme o 7 ranni vyjeli vstric Mrtvemu mori. Jelikoz ke svetove rarite neexistuje z hlavniho mesta primy spoj, rozhodli jsme se dojet k nejblizsi vsi u more zvane Suwaimeh a odtud dojit zbytek, asi 8km, pesky. Minibusy zde odjizdeji vzdy kdyz se naplni do poslednyho mistecka. Meli jsme stesti, nas se naplnil behem 10 min. Akorat jsme stihli rychly caj, ktery se v techto zemepisnych sirkach pije od rana do vecera. Na muj vkus je silne preslazeny, ale je vzdy silny a spetka maty navrch mu dodava svezesti. Cestou jsme bedlive sledovali krajinu. Je to hornata polopoust, kde neroste mimo mechu a neurcitych keriku vubec nic. Jen kamen a pisek, oboji silne zbarvene do cervena diky pritomnosti zeleza. Obcas jsou videt stany beduinu a cetna stada chlupatych ovci. Velbloudi jsou necetni, zatimco Toyoty pickup opacne. Pokrok dorazil i sem. Jak jsem predeslal, poslednich 8km nas cekal pochod. Bez baglu pri kraji dalnice kterou obcas prejde stado koz ci ovci a kde projede auto co 10 min to nebyl problem.

Osveta:

Voda v mrtvem mori je prekvapive cista. Jeji slozeni je vsak zcela unikatni. V porovnani s vodou oceanu obsahuje 20x vice Bromia, 15x vice Magnesia a 10x vice Jodu. Bromium ( soucast mnoha sedativ ) zklidnuje nervy, Magnesium je vhodne na kozni alergie a dychaci soustavu a Jod je nezbytny pro dobre fungovani organismu vubec. Na druhou stranu hlt teto tekutiny pali jak cert po 30 min. Film z pevnych mikroskopickych castic umoznuje lidem tzv. plovani bez pohybu.

Zazitek naprosto jedinecny jak dokazuji fotografie. Pro nasince je to neco jako plavba na nafukovacim lehatku bez toho lehatka. Pri nasi seanci se k nam pridruzil arab - egyptan nemluvici slovo anglicky. Slovo dalo slovo, v nasem pripade posunek dal posunek a egyptan se rozhodl odjet do Ceskoslovenska na zkusenou. Dokonce nam dal kopii jeho pasu v domneni, ze mu s tim muzeme nejak pomoci. Pripominam, ze koupani probehlo 23. ledna, na plazi jsme byli uplne sami a na nejnizsim bode na Zemi, pod urovni hladiny svetovych oceanu bylo 20 stupnu. O 60 km dal v Ammanu 10! K odpoledni jsme absolvovali cestu zpet a rovnou do sprch, sloupat ze sebe platy soli.

Druhe rano v Ammanu prineslo rozhorceni, ale na druhe strane i velke ocekavani. Na syrskem velvyslanectvi, ktere nebylo problem najit (taxi 20 Kc ) jsme byli odmitnuti s tim, ze viza poskytuji vyhradne Jordanskym obcanum. Bohuzel, cesta do nasi dalsi destinace vedla prave pres Syrii. Kapitolu jsme uzavreli s tim, ze bud nam nestandardne udeli vizum na hranicich nebo to vyresime operativne na miste. Odjezd z ammanske Wahadat station do Wadi Musa - mestecka prilehleho ke skalnimu mestu Petra byl rychly. Opet jsme cekali nez se naplni autobus a opet to trvalo jen par minut. Cesta do hor trvala 4 hod. Na hranici 1600 m se objevili zbytky snehu. Samotne Wadi Musa mi pripominalo vice nez cokoliv jineho Spindleruv Mlyn. Domky rozsete v kopcovitem terenu a centralni udoli s obchody a restauraci. Hotel Musa Spring se vyznacoval predevsim neskutecnou zimou. Dokonce jsem musel vybalit vlastni spacak abych se vyspal. Ale tepla voda obcas tekla, tak misto plnilo ucel... Samotne skalni mesto je turistickou atrakcii svetoveho vyznamu. Podle toho vypada i vstupne: $30 za kus, stoji to vsak za to. Vysoke piskovcove skaly a do nich vytesane kolosalni stavby. Mezitim vsim more neodbytnych beduinu vsech vekovych kategorii. Nejstarsi generace prodava "zarucene originalni rucni vyrobky" romanske mince (az jeden z nich nam posleze prozradil, ze jsou made in China ) stredni generace nabizi jizdu na velbloudu, koni nebo oslu a ti nejmensi, deti co se sotva udrzi na nohou pokrikuji: "Give me one dinar Mr.". I kdyz jak znamo penize kazi charakter, tem nejvice neodbytnym jsme venovali ceskou korunu ( pro tyto pripady jich Juan sebou vlaci asi 100) zklamani v jejich ocich bylo neprehlednutelne, jedna asi osmileta divenka nam na tvrdo rekla, ze ji to nikdo nevymeni, na cehoz zaklade jsme rozdavani minci ukoncili.

Po dalsi noci v "lednicce" nasledovala dalsi 4 hodinova cesta do pouste, do Wadi Rum. Wadi (udoli) Rum je uzavrenou oblasti jakymsi beduinskym suverenim teritoriem. Do oblasti vede jedina silnice, ktera vede pres checkpoint, kde je nutno "strazcum" vymezit cil cesty, potazmo pobytu. Za timto bodem se pak nalezaji jiz jen poust, skaly a beduini. Nase cesta vedla na Juanuv popud do kempu Iid Mohammada, kde se toho casu konalo setkani hnuti RAINBOW.

Osveta:

Hnuti Rainbow je pokracovatelem Hippies a vzniklo kolem 70 let, kde jinde nez v U.S.A. Akce, ktere se poradaji mnohokrat rocne, spocivaji v tom, ze scout (poradajici) vymezi prostor a pusti informaci do eteru. Setkani trva okolo 3 tydnu, kdy v poslednim tydnu nastava uplnek. Vsichni jsou vitani. Vse je zdarma. Ucastnici oslovujici se bratre sestro se zivi obvykle sberem plodin (poust je vyjimka). Snida i veceri se vzdy spolecne za predepsanych ritualu a vzdy v "rodinnem" kruhu. Po krmy nasleduje diskuse kdy slovo ma jen ten kdo drzi tzv. "talking stick" (dreveny klacek). Ucastnici jsou vesmes volnomyslenkari, dbajici o ducha, nikoliv o telo ( nase nohy nebyly i mezi neznym pohlavim zdaleka nejchlupatejsi). Sber dreva, jakoz i ostatni prace nejsou rozdeleny, kazdy dela co ho napadne. Z mnoha pisni uvadime jednu: " We are circuling, circuling together,we are singing, singing our heart song. This is family, this is unity. This is celebration, this is sacred". Napevek se opakuje dokola a dokola nez nej nekdo ukonci nekonecnym hlubokym uohmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm.

Cesta pousti s batohem na zadech byla umorna a vycerpavajici. Nohy v pisku tezknou rychleji :-) ac jsme sli rano, bylo horko a monotonnost prostredi dela cestu nekonecnou. Se skripajicimi zuby ( i diky pisku jez se nam mezi ne dostal ) jsme dorazili do tabora. Cerny stan do L, venkovni a vnitrni ohniste, na hole zemi osoupane orientalni koberce. A stin! Prisli jsme akorat na snidane (mimochodem vsechny pokrmy zasadne veganske). Privitani bylo srdecne vsech 7 lidi se chovalo jako bychom se znali roky. Zivot v pousti po celou dobu pobytu byl celkem jednotvarny. Valeni, cetba, vypady do prilehlych skal a jidlo. Zato vecery byli okouzlujici. Beduini, historky a spousta hudby a zpevu. Jak se casem pocet ucastniku menil (az 30) v kempu se vystridalo nepreberne hudebnich nastroju. V noci jsme klepali tezkou kosu. Kdyz byl vitr jemny pisek pronikal vsude, od spacaku po nosni diry. At tak ci tak, zazitek to byl. Po nekolika dnech jsme se rozhodli pro navrat do civilizace. Jeden mili beduin nas za hrisnych $10 dopravil dzipem na kraj pouste, tento luxus jsme si dovolili, jen diky usetrenych prostredku beduinu ( denne jsme do magickeho klobouku vkladali jeden dollar, namisto standardnich 30ti pri organizovanem pobytu) pak nekolikahodinova cesta taxikem za cenu jen mirne prevysujici autobusove jizdne. Taxikar Mohammad nam cestou ukazal neco jako knihu hostu, kde si eviduje zahranicni zakazniky. Knihu vede od roku 2002. Nasel jsem v ni dokonce 2x spokojene prepravene cechy, Juan byl mezi Slovaky prvni! Soucasti prepravy byla i zastavka na caj v cene jizdneho. Pak bus do Ammanu a nam jiz znamym taxikem zpet do Syrie. Cela cesta, 800 km stala na osobu $25. Pri prestupu v Ammanu jsme jeste potkali stareho znameho z naseho predesleho pobytu, ktery nam vnutil :-) dalsi salek caje. Nas druhy prechod Syrsko - Jordanskych hranic, tentokrat v opacnem smeru byl diky absenci viz v pase plny ocekavani. Nejprve prisel neplanovany vystupny poplatek 5 JD z Jordanska a pak Syrane. Zistili jsme ze nakup viza primo na care neni vubec zadny problem (ac mzv i pruvodci varuji a je vyrazne levnejsi nez zdlouhava procedura na ambasade. Jen z nejakeho nejasneho duvodu bylo vizum do ceskeho pasu tentokrat drazsi. $28 oproti $20 do slovenskeho. Cela operace trvala 15 min. namisto 3 dni v Istanbulu. Sallam aleikum Syria.