musim sa dopredu ospravedlnit za docela vypadok, nakolko je dost problem s uploadovanim fotiek na net. takze zatial mozte pocitat toto ako info co zatial.

Cesta ze Sofie do Istanbulu plynula stejne poklidne, jako voda v Hamerskem potoce. Na hranicich jsem s usmevem kvitoval, jak Juan se slovenskym pasem kupuje vizum, zatimco cesky prosel bez problemu :-)
(oproti minule navsteve). Do nejvetsiho mesta Turecka s 16 miliony obyvateli jsme dorazili o plne 2 hodiny drive oproti planu. Bylo neco malo po pate hodine ranni a giganticke autobusove nadrazi (tak 4x vetsi nez londynska Victoria coach station, ci prazsky Florenc) na nas pusobilo dojmem labyrintu, z nejz neni vychodu. Zachrana prisla v podobe metra, nebo alespon jeho obdoby. Na tomto miste se je treba zminit, ze veskere dopravni prostredky MHD jsou v Istanbulu ultra moderni, Praha by v tomto ohledu mohla zavidet (minimalne, co se centra tyka). Metro, nasledne pak tramvaj nas i pres casnou hodinu dopravilo do ctvrti zvane Sultanahmet, diamantu Istanbulske koruny. Sultanahmet je sviran z jedne strany bosporskym prulivem a z druhe tzv, zlatym rohem, ktery se z Bosporu zarezava hluboko do srdce
Istanbulu. Vedomi si dalsich planu, hned po ubytovani jsme vyrazili na druhou stranu metropole hledat syrsky konzulat pro udeleni viza. Nemajice mapu se hledani zmenilo v nocni, v nasem pripade denni muru.
Uspech se dostavil, ale jen castecne. Neoblomna urednice konzulatu Syrske arabske republiky nam vlidne, lec nesmlovave vysvetlila, ze vizum lze ziskat pouze na zaklade doporucujicich dopisu nasich
vlastnich mistnich zastupitelskych uradu a pokud se nam to nezda, muzem si v klidu pozadat v Praze, resp. v Bratislave. A tak hledani zacalo na novo. Diky neznalosti terenu a absenci mapy jsme se ocitli
ve sklicujici situaci. Po mnoha nachozenych kilometrech a davno uplynulych urednich hodinach jsme konzulaty nakonec nasli a odchazeli zpet na "zakladnu" s vitezoslavnym pocitem. Euforie netrvala dlouho.
Zahy jsme si vsimli, ze jsme ztraceni, tentokrate vsak v mene vystavni casti mesta. Nohy bolely a tak jsme zastavili v cajovne na dousek caje. V cajovne je v tomto pripade hodne nadneseny nazev. Mistnost obnasela jeden stolek, ctyri mini zidlicky, jakysi kuchynsky kout, stareho turka (majitele a cisnika v jedne osobe) a jeho zenu, zastavajici kucharku. Ac nemluvil slovo anglicky a my slovo turecky, o absenci jedelniho listku nemluve, za chvili jsme si pochutnavali na caji a "domaci" krmi, jakychsi trubickach. Vse zavrsil Ayran, slane kefirove mleko, lahodne a osvezujici chuti. Utrata 70 Kc. Po navratu do hostelu Orient jsme padli jako za vlast.



17.01.2007, druhy den pobytu v zemi jsme hned z rana vyrazili na nase konzulaty. Nejdrive na cesky, kde nas (me) pan vizovy konzul Pesek prijal s "odstupem" ceskemu urednikovi vlastnim a co pry si myslim, ze za me nikdo u "Syranu" orodovat nebude. Ale ze mi vyda potvrzeni o platnosti meho cestovniho dokladu, kdyz se vratim odpoledne, jelikoz ted ma moc prace. Na slovenskem – vzdusnou carou 10 km od ceskeho – zastupitelskem urade jsme poridili vyrazne lepe. Vilka v obytne ctvrti, usmevava hospodyne / sekretarka, 9 Euro poplatek a po deseti minutach byla nota na svete. Zpet na nas konzulat, kde byl v danou hodinu pripraven na chlup stejny pruvodni dopis, ovsem s ceskym razitkem. A zadarmo!!! Pan konzul mile prekvapil a timto mu dekuji. V nasledujicich hodinach jsme obkrouzili nektere z cetnych
pametihodnosti.

OSVETA:
Aya Sofya: chram svateho vedeni, po Sv. Petru v Benatkach a Rusku, treti nejvetsi svatostanek sveta, ktery se temer od zacatku uziva jako museum, jelikoz je lehce vychylen od Mekky. Jo, i mistr tesar, v tomto pripade mistr architekt, se nekdy utne...



Modra mesita: grandiozni stavba z let 1609 – 1619 se sesti minarety je vyuzivana dodnes. Foto hovori za vse...





Hippodrome s jeho tremi obelisky a fontanou, z niz v dobe Ramadanu prysti misto vody cerstva pomerancova stava.
Byzantsky vodojem slouzici v dobach vojny i miru.
Velky bazar: 4000 obchodu na par metrech ctverecnich...

Vecer prisla perla naseho pobytu v podobe navstevy tureckych lazni, kazdy kdo byl vi o cem mluvim, kdo ne, neuveri... Mramor, teplo, maseri a hory mydlove peny... Bomba!



Treti, posledni den pobytu jsme opet navstivili ambasadu, tentokrate uz naposledy syrskou a o par hodin pozdeji s udelenym vizem (cesi 25 euro, slovaci 30 euro) hura poridit listek do Damasku. Turek, stary byznysmen, uskutecnil par hovoru a vystavil nam listek, do ktereho by jsem se svemu jezevcikovi neodvazil zabalit ani granule. Car papiru byl zrejme dostacujici, jelikoz nas nakonec dostal az do Syrie. Cesta minibusem od hostelu na Mezinarodni istanbulske autobusove nadrazi byla jasnym dukazem podnikavosti turku. Celkem s 9 zastavkami jsme do vozu pribrali neuveritelne mnozstvi lidi, ale predevsim tovaru. Bedny, kbeliky, baliky a kufry a vseho moc. Ridic vzdy prizastavil, odbehl a zpet privlekl 1 – 5 bremen ruznych velikosti. Opet jsme nakonec bus stihli, tak huraaa do damasku.

Plan: Pobyt v Damasku, kolebce civilizace, Jordansko – skalni mesto
Petra a Mrtve more