Jeden z nejkrásnějších vánočních příběhů, který jsem slyšela vyprávět, je o čtvrtém z králů, který nesl své dary k jeslím do Betléma. Že se ví pouze o třech, kteří došli? Ano. Ale na cestu se prý vydal i čtvrtý.


Také on porozuměl znamení na noční obloze, které směřovalo jeho kroky do Betléma. Prodal svůj majetek, aby získal rubín, safír a perlu nesmírné ceny, které chtěl přinést jako svůj dar narozenému dítěti, a vydal se na cestu. Spěchal, aby dostihl tři krále, kteří před ním putovali na hvězdou, jež vedla jejich kroky.


Zdálo se, že se osud proti tomuto poutníkovi spiknul. A tak zatímco ti tři již dosáhli bran vytouženého města a později i nesmrtelnosti, zachycené v legendách a příbězích o jejich putování, na čtvrtého krále čekala tři zastavení.


První v podobě nemocného muže, na jehož uzdravení vynaložil všechen svůj um i drahocenný rubín. Po druhé se zdržel v domě mladé matky s dítětem, kterým život zachránila jeho odvaha a vzácný safír. Nakonec přišel i o poslední svůj dar, o nádhernou perlu, kterou vyměnil za svobodu jedné otrokyně. Zůstaly mu prázdné ruce a pochybnosti.


Čtvrtý král nikdy nedošel do Betléma, nepíše se o něm v knihách, nevzpomíná se na něho v době Vánoc jako na jeho tři slavnější souputníky. Jeho tiché kroky zimní krajinou můžeme zaslechnout ve chvílích obav, samoty a strachu o své plány, které se nedaří uskutečnit tak, jak jsme si přáli.


Přesto se však svou cestou neminul. Jsou „selhání“, která jsou lepší a cennější než výhry, zastavení, která neznamenají zdržení, a cesty, které nás dovedou jinam, a přesto nejsou ve znamení bloudění a marnosti. To je dar čtvrtého z králů, který nakonec dosáhl svého cíle.
/prevzate z Cyberspace/