Když se na Velikonoce roku 1999 začal promítat Matrix, miliony diváků byly nadšeny z vynikajících zvláštních efektů a odvážné zápletky a vděčně přijaly tento snímek, který považovaly - oprávněně - za dokonalý výtvor hollywoodské továrny na zábavu. Hrstka jedinců s nekonvenčním pohledem na svět, jejichž řady se každým rokem neustále rozšiřují, však v tomto příběhu vedle pouhého rozptýlení našla ještě i něco jiného.
Objevila v něm poselství.
Většině těchto lidí ještě není ani dvacet let, a když poprvé viděli tento snímek, který změnil jejich život, mohlo jim být jen nějakých deset nebo dvanáct. Mnozí z nich nejspíš berou příliš psychedelik a určitě kouří moc marihuany, hrají příliš akčních videoher, tráví příliš mnoho času o samotě a knihu si přečtou jen zřídka, pokud vůbec. Nepochybně existuje i skupinka bystrých dospělých, jimž toto "poselství" rovněž neuniklo, jsou ale rozhodně v menšině. Většina dospělých diváků jsou přece jen již "hotoví lidé", a proto v sobě neměla náležitou flexibilitu, představivost, a možná také ani jisté rozčarování nutné k tomu, aby snímek vnímali na hlubší, všezahrnující úrovni - jako "pravdu". Tisíce, možná miliony dospívajících, kteří beztak tíhli k přesvědčení, že realita je "na hovno" a náprava není možná, Přijaly Matrix se vším všudy a bez sebemenšího zaváhání či stopy lítosti dychtivě spolkly červenou pilulku. My ostatní, jak se praví ve filmu, jsme zkrátka nebyli na odpojení připraveni.
Možnost, že celý film může být absolutně a zcela pravdivý, třebaže metaforickým a pozměněným způsobem byla zřejmě příliš lákavá, příliš uspokojivá, příliš rebelantská a radikální na to, aby jí mnozí mladí dokázali odolat. přijali tento snímek bezvýhradně a náležitě mu přizpůsobili svůj světonázor. Matrix je tudíž něčím víc než jen dalším vědeckofantastickým, mozek ohlupujícím filmem: je to signál vyslaný ze skutečného světa (světa Morfea, Siónu a Nabuchodonozoru) do labyrintu tohoto světa iluzorního, v němž jsme všichni lapeni do pasti. Byl vyslán, aby nám vyjevil pravou podobu naši svízelné situace a poskytl nezbytné vodítko, s jehož pomocí se můžeme, dokud je ještě čas, dostat ven a vrátit se zpět do reality.
Toto přesvědčení nemusí být tak vyšinuté, jak se může na první pohled zdát, ani nemusí být nutně důvodem ke znepokojeni pro rodiče těchto dětí, kteří se beztak obávají, že se propast mezi generacemi rozevírá donekonečna. Tihle mladí jsou možná blázniví, hloupí však nejsou. Vědí, co je mýtus a legenda, i když nerozliší Pana od Dionýsa či Junga od Josepha Campbella. Znají intelektuální rozcvičky či hlavolamy, jak jim říkají, a vědí, že to všechno je metafora. Instinktivně chápou, že toto poselství nutně ztratilo na přesnosti tím, že nám je filtruji různé zprostředkovací kanály - tedy matrix -, uvědomují si však, že jeho podstata zůstala jako zázrakem neporušena. Tuto podstatu můžeme shrnout do tří základních faktů či všeobecně přijímaných pravd:


1) Tento svět je vězením, utkaným z našich vlastních myšlenek, snů, strachů a tužeb, aby nám znemožnil vidět pravdu o nás samých.
2) Jsme otroci. O svých volbách, životech a svých osudech nemůžeme rozhodovat o nic víc než dobytek sehnaný do stáda či slepice v kurníku. Jsme vydáni na milost a nemilost silám, které si vůbec nedokážeme představit; silám, kterým rozhodně neleží na srdci náš prospěch.
3) Lidstvo je zdrojem potravy a svět, jak jej známe, je pouze důmyslným a složitým mechanismem, který má naši pozornost od tohoto faktu odvrátit: svět je farma a my jsme dobytek. Naše sny jsou tudíž sny kusu masa, které bude zkonzumováno.


Pouze skutečně svobodomyslní či extrémně rozčarovaní jedinci (nebo - v nejlepším případě - obojí) jsou, jak jsem již řekl, ochotni či schopni přijmout, nebo aspoň zvážit fakt, že tato tři tvrzení mohou cosi vypovídat o realitě..Setrvávají tak v pohodlných hranicích fantazie, ať už ve vědecko - fantastických knihách a filmech, starověké mytologii či v hollywoodských akčních snímcích. Přesto nejsou tyto myšlénky ničím novým.
......

download here[e.book]

overdosen by life