Vždy? jsem nechtěl nic

než pokusit se žít to,

co se samo ze mne dralo ven.

Proč jen to bylo tak těžké?



Kdekolvek, s kymkolvek .. cudzost .. musim zo vsadial po chvili odist, prec, prec. Nie je to hlas, je to pocit, tupost. Nezostanem az do rana, nie je mi dobre - zostanem este na jedno pivo, aby som dosla, az ked bude spat ? Nemozem, pojdem ja. Ja si nie som cudzia, tiez nie ste cudzi, len nieco nie je v poriadku, neviem, nepytaj sa, idem --- Nemozem ti porozpravat ako sa mam a co mam nove, prepac, ale som prilis sfetovana. Nevadi mi, ze sme sa dlho nevideli, najradsej by som bola, aby sme sa nevideli nikdy .. az potom, niekedy. Hej som nervozna, vlastne nie som, nevies, nemozes vediet, som vsetko a nic, nevidim uz viac rozdiel medzi mnou a ostatnymi, neviem povedat ako sa mam, nerozlisujem - ked sa ma dotknes, nic nepocitim. Chcela som sa tesit, lezat a nechat myslienky ist len tak s oblakmi. .. Mas tak prazdne oci .. nieco ? Nemozem sa s tebou teraz rozpravat, chcem byt s oblakmi. Nemozem, tiez su cudzie, chcem ist von, ist prec, daleko, sama, sama, ale stojim na ulici a nemozem urobit krok. Mala som zomriet ked som uz bola tak blizko, hej len vsetko bolo uplne inac.. len tak bez pripravy, ale stava sa --- Nemala by si rozpravat o poskodeni mozgu, mozes si to takto vsugerovat, alebo podobne, ved vies. - Necitim, neviem, nie som viac ani tam, ani tu - Mala som dakedy predstavu, skryt sa tak, aby ma nikto nenasiel a aby som ja odtial nemohla von, nikdy. Nechcela som zostat na obed, nechcela som vobec ist domov, a vlastne mi vobec nie je dobre, musim zase odist prec, prec.





Popelích...



Po nebi vítr mraky honí,

po polích letí jejich stín,

přes pole cestou kráčí mé

matky ztracený syn.



Po cestě listí poletuje,

ve větvích stromu pták je skryt

někde tam za horami

můj vzdálený domov musí být.