ziju skoro ctvrt stoleti, petadvacet jar. Pomalu ve me zacina silit pocit, ze si naprosto vystacim s nejakym mistem v horach, mala chaloupka, dobre jist, vylucovat, pohybovat se, pit caj, pohybovat se, mozna kultivovat zahradku, sem tam neco kreslit, premyslet, mozna meditovat, delat si zapisky a jednou za cas si dat ruch velkomesta, ci aspon mesta. Na svete je spousta zajimavych veci, kazdou, skoro kazdou bych se mohl zabyvat..i profesionalne, pokud by na to prislo a ja byl ochoten jit tu cestu od nuly az nekam, kde lze se tim zivit, ci povazovat se za cloveka daneho oboru, jenze nevim, nic z toho mi neprijde jako neco v cem bych chtel jet, nic....Da se rict, ze od vseho vim a umim neco malo a od niceho nic co by stalo za rec. A jestli vubec neco umim a jsem v tom dobrej, tak predevsim v tom jak nevedet co to je vlastne zac. Nebavi me soucasna spolecnost, neznam cloveka, se kterym bych s radosti sdilel svuj cas, neznam misto, ktery by me dokazalo okouzlit a neznam/jak uz jsem toliko tu napsal/ zadnou cinnost/krom tech nejnutnejsich a nevyhnutelnych/, kterou bych chtel travit cas. Snad extatickym tancem a psychedelii...to jedine mi za cely rok prineslo pocit, ze ziju primo uprimne, ze jsem tam...zvlastni, nad tim vsim se budu v nadchazejicim obdobi asi jeste dost zamyslet. ...