po vietnamskym caji mam vzdycky nutkani pohybovat se prostorem hlubokomyslnych uvah o otazkach kultivace ducha ku prospechu spravy svetskych veci. Skoro takove, ze bych byl ochoten vybehnout z prace do knihovny pujcit si konfuciovy spisy ci zaplest se do starych rozepri o tom, zda se vystreleny sip pohybuje ci zda je zelva rychlejsi nez kralik:)) Ale prijde mi to vlastne zabavne, jak "pouhy" salek caje dokaze mysl odkazat na tyhle prevelice zvidave cesticky lidsky mysli.

Taky jsem dneska premyslel o vyznamu postavy ucitele v dejinach lidskych spolecenstvi a dosel jsem k onomu primitivnimu poznani, ze ucitele lze snadno poznat dle toho, ze je to clovek, ktery nejen, ze udrzuje stare cesty pro budouci generace, ale predevsim, ze je umi predat takovym zpusobem, ze budou tem budoucim generacim zachovany. To mi ovsem nijak nestimuje se strojovosti dnesniho skolstvi, ktere je spise prumyslem vytvarejicim pozadovane kopie, ktere dobre zapadnou do existujiciho soustroji. Chybi mi tu alternativni neakademicke skolstvi, ktere by kvalitni formu predavalo stare, proverene a funckni cesty. Je tu totiz neco co soucasnemu zapadnimu svetu vedeckych faktu chybi k tomu aby tato obrovska databanka znalosti a zkusenosti byla vice k uzitku nez na skodu.