Tehdy jsem věřil jednosměrně: všechno už je tam a snaží se to ve světle projevovat skrze nedokonalé, ba omezené a neodpustitelně rozostřující rozhraní hmoty; hmota je nepovedený obraz ideje, text nemůže být než znetvoření myšlenky apod. Věril jsem, že ta ID entita už předem je - tam a dozlatova upečená - a že si nezávisle na formě zachovává tvar a pamě?. I po smrti. Měl jsem rád karmickou metaforu. Miloval jsem Nekonečno, Vákuum a čirý Obsah. Být s nimi mě vzrušovalo a vynášelo až k rajským výšinům pneumánie.



Zato těmi formami, jak těmi jsem opovrhoval! "Ty vůbec nejsou důležitý!"



Ale kdyby nebyla forma, ty gramatiky a matrice a stroje - a vůbec kosmické lodě, tak by nebyly ty rytmy a kruhy, že...



Formování je poetické. Poiésis je tvorba.