Často,když jsem o samotě a svět kolem ztichne,připadám si odtažená...

Našlapuji potichu,dělám přesné pohyby a smysly mám vyostřené na

maximum..

Vším prochází pocit opatrnosti,ostražitosti a také..také jsem

neviditelná - žádné myšlenky,žádné vlny,nic,co by se neslo

prostorem..



Jako v jediném bodě.



Někdy si přehrávám aspekty svého života,jako obrazy..

a ty obrazy jakkoliv krásné či zrůdné,vlastně jsou všechny

krásné..tak tedy ty obrazy ke mně mluví a vzbuzují LÍTOST..



Neuvěřitelnou lítost a dojetí...ale je neviditelné,jako já,jinak by

snad muselo pohnout vesmírem,

tak silné je to dojetí..

Dívám se na ty obrazy a snažím se pochopit,co říkají..všechny,všechny

mluví o lásce..

Vše,co v životě znám,viděla,slyšela,krajiny tušeného..vše mluví o

lásce..

Cítím ji a přesto,či právě proto mne zaplavuje ta bolest,bolest z

dojetí..stejně veliká jako ono samo..

Také neviditelná - žádná myšlenka,žádná vlna..

jako v jediném bodě



Snažím se to pochopit,všechny ty obrazy..

složit dohromady..nebo? mluví stejně..

Cítím to,všechno to cítím,ale nerozumím tomu..

nechápu smysl

K čemu tolik lásky,tolik dojetí,tolik bolesti..na co ji potřebuje?

nebo nepotřebuje?

Nevím,neumím ani zformulovat otázku,která mnou prorůstá jako strom s

kořeny v mém srdci..



A někdy se na ty obrazy ani nedívám,aby srdce nepuklo..

Jen sedím a naslouchám.."naslouchám do ticha"

a mám pocit,že to ticho vede do celého universa a ještě dál..a to

ticho,které bylo kolem mne se rozšiřuje a rozšiřuje,

proplouvá mezi zvuky / je i v nich / a já s ním..

Tehdy necítím žádnou bolest, nic konkrétního..

Je jen ticho a Já jako neviditelný bod..

Ve skutečnosti ani NEVÍM,JESTLI JSEM!

vlastně je to úleva a tak zvláštně mi hučí v uších..

Nerozumím ničemu,jen vím,že je stále se mnou..

někde hluboko uvnitř mne a přitom všude kolem..



A otázka,která mnou prorůstá jako strom s kořeny v mém srdci,ta

otázka,kterou neumím ani položit..tedy ta otázka mne pálí a cejchuje,

někdy jsem ráda,že je se mnou,někdy ji cítím jako prokletí..

Ale pak si vždy říkám,že jsem tak malý člověk,že málokdo o mně

ví,natož zná..komu bych asi stála za takovéto prokletí?! a nevěřím,že

by to byl jeho nějaký plán se mnou,nevěřím že by byl tak malicherný a

naložil takové břímě na tak malého člověka,jako jsem já..