dost bezna vec, jednat podle predstavy obsahujici mimojine hodnotovy zebricek, vychovu, predstavu sebe sama a mnohe dalsi doplnene z toho vyplyvajicimi emocemi. taky to docela delam, i kdyz dost dlouho uz jaksi vaham na okraji bezedny propasti, vim, ze tak nejak proste ne a zaroven nevim jak? je to konflikt, kterej vyplyva z vedomi, ze takto se to nedela a zaroven z obracene strany snaha to delam zavedenym zpusobem, je to preslapvani na miste. dost casto. Mam vcelku problem zvyknout si na to, ze ta vec je jemnejsi, mnohem, nonverbalni. o stavu mysli, vnitrnich hnutich, zpusobech jak se jemne vyladit na zadanou frekvenci a navic zaroven NEPODVADET *sebe*. jsem docela rad, ze si pisu tenhle denicek, pro casy budouci, ktery muzou bejt v soucasnym obdobi ohledne myho dusevniho stavu jakykoli. doufam lepsi:) vyrovnanejsi.

a jinak, jsem po kalbe, husty kalbe v mestskym parku zakonceny ohynkem a hashisem ve zborenym letnim kine. jen ta zizen po vine, to je vzdycky masakr.