Každá cesta je jen jednou z mnoha. Nikdy nesmíš zapomínat, že cesta je jenom cesta. Jestliže cítíš, že bys po nějaké neměl jít, nesmíš na ní za žádných okolností zustat. A abys měl jasno v hlavě a mohl to poznat, musíš žít ukázněný život. Jedině tak pochopíš, že cesta je jenom cesta a že není žádná urážka pro tebe ani pro ostatní, když ji opustíš, jestliže ti tak velí tvoje srdce. Ale až se budeš rozhodovat, zda po cestě jít neboji opustit nesmíš se nechat ovlivnit strachem nebo ctižádostí. Varuji tě, každou cestu si pečlivě a vědomě prohlédni. Zkus ji tolikrát,kolikrát to uznáš za vhodné. A pak se zeptej sám sebe, jenom sám sebe, jednu otázku. Je to otázka, kterou si kladou jen velmi staří lidé. Múj dobrodinec mi o ní řekl když sem byl příliš mlád a moje krv byla příliš vášnivá na to, abych jí porozuměl. A řeknu ti ji: Má tato cesta srdce? Všechny cesty jsou stejné, nevedou nikam. Jsou cesty, které vedou křovím, nebo do křoví. Během svéhoživota jsem prošel dlouhé, dlouhé cesty, ale nikam jsem se nedostal. Už rozumím otázce svého dobrodince. Má tato cesta srdce? Jestliže má, je to dobrá cesta. Jestliže nemá, není k ničemu. Ani jedna z nich nikam nevede. Ale jedna z nich srdce má a druhá nemá. Cesta po té první je radostná. Dokud po ní jdeš si s ní zajedno. Ta druhá tě donutí, abys proklel svúj život. Ta první tě posiluje, ta druhá tě oslabuje.