O "vetrne perle"

Tento pribeh patri davne minulosti. Pred mnoha staletimi zil v malickem kralovstvi kral a ten mel jedineho syna. Ha-Tsin byl pohledny, urostly hoch, odvazny, vstricny, mile povahy. Ale mel jednu vadu: byl pomaly, malo zvidavy a nerozhodny. Byl tudiz pokazde na poslednim miste v behu, v zapase. pri turnajich nebo dvorskych hrach. A kdyz nejvyssi komori, otec divky, kterou princ Ha-Tsin miloval, poradal kazdorocni dozinkove oslavy, vsichni sokove prince predstihli. A tak puvabna Lin-Fang s vlasy cernymi jako uhel, s mlecnou sijia s ocima plnyma hvezd protancovala noc s nekym jinym.

Ha-Tsina to casem zacalo velice trapit, a proto se rozhodl, ze se vypravi za vladcem hor, aby ho pozadal o radu. Jel na koni a cesta byla dlouha. Prekonal tisice nastrah a prekrocil osmadevadesat hor. Konecne dorazil k devetadevadesate hore, jejiz svahy byly tak prikre, ze musel sestoupit z kone, vzit ho za uzdu a vydrapat se nahoru. Kdyz dorazil na vrcholek, spatril tam pod vysokou borovici starenu, jak tka.

"Co zde pohledavas, cizince?" zeptala se ho.
"Prichazim zdaleka, ctena maticko", rekl zdvorile, jak mel ve zvyku. "Chci se poradit s vladcem hor a pozadat ho o pomoc."

"Jdi k vodopadu, trikrat zavolej jmeno Juta a vladce se ti zjevi!"
Ha-Tsin poslechl, postavil se pred vodopad a trikrat zavolal: "Juto, Juto, Juto!"
"Co mi chces ?", zahrimal silny hlas a v okamzeni pred nim stal mohutny starec. Jeho lebka se dotykala mraku a bily vous mu padal az na dno udoli. Kdyz ho Ha-Tsin spatril, zachvel se strachy, ale rekl odhodlane:

"Ach, urozeny Juto, mam jeden velky nedostatek. Jsem pomaly, nerozhodny a malo zvidavy. Kazdy rok me na dozinkovem plese predbehnou vsichni mi sokove. Ma milovana, nedostizna Lin-Fang s vlasy cernymi jako uhel, s mlecnou siji a s ocima plnyma hvezd tanci pokazde s jinymi, jen ne se mnou."

"Princi Ha-Tsine", rekl vladce hor, "vidim ze mas uprimne srdce, a ja ti poskytnu, co ode mne zadas, ale mej se na pozoru, abys s tim SPRAVNE nalozil."

S temi slovy vyndal ze satu zrnicko velke sotva jako zrnko ryze.

"Toto je 'vetrna perla'. Jakmile ji vlozis do ust, pobezis rychleji nez vitr!"

A vladce hor se rozplynul jako dym.


Princ Ha-Tsin se vratil do sveho kralovstvi s nadeji v srdci. Uzkostlive sviral na hrudi vacek s "vetrnou perlou". Konecne prisel podzim a s nim i dozinkovy ples. Princ byl ve strehu a jakmile zaznely prvni tony, vlozil si do ust "vetrnou perlu" a vrhl k podiu, kde vedle sveho otce stala puvabna Lin-Fang. A bezel rychle, az prilis rychle ... takze je minul a zastavil se nekde uprostred poli daleko od vsech. Vratil se touz cestou zpatky, ale puvabna Lin-Fang uz tancila s jednim z jeho souperu. A hned pristi jaro se za neho provdala. Ha-Tsin se velmi rmoutil, uz nemel proc zit.

A tak se jednoho dne pln zoufalstvi vypravil hledat utociste u zenoveho mnicha, ktery zil v jeskyni nedaleko palace.

"Ach mnichu", rekl, "nemohl jsem se priblizit ke sve milovane, protoze jsem byl prilis nerozhodny a pomaly a byl jsem ve vsem posledni. Vykonal jsem nebezpecnou cestu, zdolal jsem devetadevadesat hor, setkal jsem se s vladcem hor Jutou. ten mi daroval 'vetrnou perlu', takze jsem byl rychlejsi nez vitr, ale stejne se mi nepodarilo priblizit se k milovane Lin-Fang s vlasy cernymi jako uhel, s mlecnou pleti a s ocima plnyma hvezd."

Pri tech slovech se dedic kralovskeho trunu rozplakal. "Urozeny princi", rekl poustevnik, "zen nas uci, ze se ma jist do polosyta, pit do polopita, spat ani moc, ani malo. Po cely nas zivot musime na vse hledat SPRAVNOU odpoved, vsechno ostatni je pouha iluze."

Princ Ha-Tsin nastoupil na trun a vladl dlouho, predlouho. Byl nejmoudrejsim panovnikem, jaky v kralovstvi vladl za posledni stovky let. Stare legendy v srdci tajemne Ciny o nem vypraveji dodnes.


-- Henry Brunel - Ocean v kapce rosy (zenove pribehy), str.98-100