ZDRAP :: Remember, remember, the velvet November


node:	ZDRAP
template:	3
parent:	personal notepads
owner:	ld:l
viewed by:
created:	23.10.2006 - 18:53:21
updated:	03.02.2013 - 14:05:36

cwbe coordinatez:
101
792011
2709321

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

ach	0
ormos	0
ld:l	0
618	0
mlieko	0
krokobox gomont	0
...Zgrnd	0
jevgenij	0
suchydom	0
jonas	0
risko	0
michalides	0
Mathé	0
sadza	0
truce_erizame	0
joseph	13
unknown artist	14
i.van	14
obycajny vtak	24
spomienkovy ...	30
emilee	30
=	33
Mirena	39
plaintext	40
dnes nie je ...	40
rx	41
mleczko	44
orwin	44
mrjn	49
gasp	50
Ty	69
eev	84
street spirit	98
Pleskot	98
charlinka	99
vicdar3n	106
edna soledadova	110
pejko	110
maioiam	110
drifter	114
zee_rausch	114
sapfo	140

tumblr

00000101007920110270932108228429

00000101007920110270932108199369

Na první pohled Dvůr vypadal nepřístupně.
Netečný šedivec s bolavými zuby.
Čtyři roky mi trvalo, než jsem zjistil,
že je v podstatě plachý,
hluboce do sebe ponořený
a trochu znechucený.

Čtyři léta trvalo,
než se mnou začal komunikovat,
ze začátku stroze a s nedůvěrou,
ale pomalu roztával,
asi mu také vyhovovalo,
že jsem si za celou tu dobu neumyl okna.
Občas se mě snažil při něčem přistihnout,
ale moc toho neviděl.
Ta hra ho bavila
a taky ho zřejmě těšilo,
že sklízel můj bezmezný obdiv.
Asi mu nikdo nedával tak najevo,
že je opravdu krásný a že někdo tuší,
že pod nesčetnými jizvami zahlcenými špínou
se ukrývá důstojnost, podivná vůle,
osamocená vznešenost periferie.

Jistě – oba jsme věděli,
že mu nikdy nebudu moci
rozumět dokonale,
ale právě díky tomu
mezi námi vzniklo pevné pouto,
založené na toleranci a přirozeném respektu.

A tak jsme se sbližovali.

V době, kdy mi začalo být
opravdu hodně špatně,
mě chlácholivě přijímal,
nechával mě v sobě rozpustit
a do rána bděl nad tím,
abych se nezbláznil.
Pletl mi hlavu a já už nevěděl,
mám-li ho oslovovat
"Dvore" nebo "Dvoře".

Dokázal být i zábavný.
Třeba když předstíral,
že se na mě chce vrhnout.
Vypadalo to strašidelně,
ale já mu důvěřoval.
Jindy zas s holubama hrál
"škatule, škatule, hejbejte se",
a to bych se i smál,
ale takhle jsem mu jen
do omítky zašeptal:
"Škoda, že bolest bolí…"
To pak klidně zvážněl,
nepatrným gestem přivolal soumrak
a poslal mi do okna vítr.
Vítr – posel s pláštěm naděje
pokládal mi dlaně na čelo
a očima se mi dostával
až hluboko k srdci.

Nebo poslal déšť
a nebyl to pláč,
byl to šepot věčnosti,
který se mi snažil jemně naznačit,
ať tolik nelpím na životě,
že to nemusí být všechno,
že jsem jen kapičkou.
A to mě uklidňovalo.
Byl jsem rád kapičkou
a s pokorou jsem děkoval za ten dar.

V tu chvíli Dvůr přestával být
obezřetný jako obvykle
a roztančil se.

Byl to tanec popelnic a zatopených sklepů,
nahnilých okapů a zdrolených komínů,
tanec hoven, odpadků a kuchyňských pachů,
tanec zkřivené dlažby a zvětralého betonu,
rezavých balkonů plných harampádí
a kanálů zmučených gangrénou.
Takhle nějak vypadal ten tanec de La Cour.

A to jsem měl opravdu radost,
neboť jediné, co jsem potřeboval, byla právě tahle přirozenost.
Žil jsem ve stavu,
kdy jsem všechno viděl nahé,
obnažené až na kost, takové, jaké to je,
a bylo to prosté, pravdivé
a svým způsobem nádherné.

Po chvilce se přece jen unavil,
byl to už starší Dvůr,
zaujal zase své místo,
holubi mu zatleskali křídly,
rychle se přesvědčil, že ho nikdo neviděl, a spokojeně houkl do prostoru:
"To bylo pouze pro Kapičku."

Někdy se ty noci zdály nekonečné.
Býval také unaven a lehce podrážděný
a to se pak stáhl do sebe
a celý ještě víc zešedivěl
a jako by popukal vráskami nespokojenosti,
bídy a zmaru.
To když si uvědomoval,
že je v zajetí domů,
že je sám sobě vězeňským dvorem.
Že ho nebe nemilosrdně tlačí k zemi
a holubi jen bezostyšně využívají.

Propadal kamenným depresím
a to i užvaněné popelnice ani nedutaly.

A jednou, při takové noci,
kdy byla hluboká tma
a já nerozsvítil,
jsem ho uslyšel zpívat.
Krčil jsem se v okně, ani nedýchal.
Ta píseň zněla asi nějak takhle:

Strašné je být
ale jistě to nevědět
vědomí mít
a přesto dál kamenět

Cítím, že srdce mám
ale co to je, nevím
radosti smutky znám
ale nikam se s tím… neprobolím

Jsem jenom dvůr
ztemnělé útočiště můr
korzo krys a galerie kanálů
divadlo špíny bez opony, bez sálu

Ani Boha nemám
kterému bych se svěřoval
a kdyby byl
nechci, aby mě zachoval

Prosil bych tichounce
ať už mě pohřbí domy!
Ať už se rozpadne v prach
mé srdce nesrdce!

Ale jsem jenom dvůr
ztemnělé útočiště můr
korzo krys a galerie kanálů
divadlo špíny bez opony, bez sálu

Jsem jenom dvůr
odsouzenec k bytí
který život zná
a neví, co je žití…

Tady se zarazil. Zmerčil mě.
Ztuhnul, ale pak pokrčil balkony
a trochu nerudně zabručel:
"Ach, ty zase nespíš, Kapičko?
Pusť to z hlavy.
Jen jsem si zarýmoval… maličko."
A nasadil svůj obvyklý
nezúčastněný výraz.
Nikdy jsme o té noci spolu nemluvili.
Nikdo z nás nechtěl
prohlubovat naše bolesti.
Stali se z nás spiklenci.
A to, že vysílám jeho píseň
do Světa, mu nevadí.
Stejně neznám poslední sloku,
a ta je prý nejdůležitější...

00000101007920110270932108167138

https://www.nowness.com/story/artist-yuri-ancarani-il-capo

00000101007920110270932108167136

00000101007920110270932108133390

https://www.washingtonpost.com/news/in-sight/wp/2016/04/08/a-photographer-hung-out-with-the-kkk-in-tennessee-and-maryland-heres-what-he-saw/?tid=sm_fb
http://dangerousminds.net/comments/awesome_cheesecake_photos_from_the_weirdest_kitschiest_sex_hotel_in_colombi

00000101007920110270932108113249

TEN HRAD VYZERA MASAKRALNE!
Na juhovýchode Poľska v mestečku Ujazd leží teraz už zrúcanina azda najtajomnejšieho hradu celej Európy - Krzyztopor. Hrad bol dokončený v roku 1644, a jeho vzhľad sa absolútne vymykal vtedajším architektonickým zásadám a zvyklostiam. Základným princípom jeho stavby bol totiž čas - akási obrovská alegória času. A práve preto si množstvo ľudí myslelo, že tam bol alebo stále ešte je ukrytý akýsi stroj času. Čo je pravdy na tejto legende?

Hrad v tvare pentagramu
Za stavbou aj celý projektom hradu stál poľský vojvoda Krzysztof Ossolinský (1587 - 1645), ktorý ho dokončil v roku 1644. Popudom k stavbe tohto hradu mu bolo jedno špiritistické stretnutie s ďalšími mladými šľachticmi v roku 1619, kde mali vyvolávať ducha prvého poľského kráľa Boleslava I. Chrabrého, čo sa im malo údajne aj podariť. A práve tu mal Ossolinský od neho dostať príkaz na stavbu hradu, v ktorom bude ukrytá brána do inej dimenzie. Či to tak naozaj bolo, je otázne, no na začiatku roka 1644 Ossolinský skutočne dokončil výnimočný hrad, ktorý sa nepodobal žiadnemu inému vo svete.Pôdorysom hradu bol obrovský pentagram s 366 oknami, ktoré symbolizovali počet dní v roku. V útrobách hradu sa nachádzalo 52 miestností, ktoré symbolizovali počet týždňov v roku, 12 tanečných siení, ktoré predstavovali počet mesiacov v roku, a napokon 4 veže ako všetky ročné obdobia.

Tajomné rituály v katakombách
Už počas budovania hradu v jeho podzemí záhadne zmizlo asi dvadsať robotníkov, a nikto nevedel čo sa s nimi stalo. Podľa niektorých svedectiev sa malo niekoľko robotníkov pred zrakmi svojich kolegov rozplynúť vo vzduchu. A práve podzemné chodby a tajomné miestnosti boli útočiskom vojvodu Ossolinského. Zriadil si tu svoju pracovňu, ktorá bola podľa výpovedí svedkov plná magických kníh. Legendami okolo hradu Krzyztopor (v preklade krzyz - kríž a topor - sekera) sa to len tak hemží. Ossolinský získal medzi tunajšími obyvateľmi povesť veľkého podivína, ktorý v podzemí hradu takmer dva roky pracoval na neznámych experimentoch. A práve dlhý pobyt v katakombách sa prejavil aj na jeho zdraví, kedy bol stále unavenejší, bledší a slabší.Či to však bolo len nedostatkom slnka, alebo práve kvôli záhadným experimentom, sa už asi nedozvieme. Ossolinský si tak svoje výnimočné sídlo dlho neužil - zomrel v roku 1645. Tesne pred smrťou sa však svojmu synovi zmienil o stroji času v podzemí hradu, a prosil ho, aby pokračoval v jeho diele, a znovu sa spojil s Boleslavom I. Chrabrým. Jeho syn však zomrel len štyri roky po otcovej smrti, a hrad Krzyztopor zostal obostretý veľkým tajomstvom. Nikto nevedel, čo sa presne v podzemí hradu odohrávalo, pretože tí, ktorí neskôr podzemie navštívili, sa už nikdy nevrátili, čo sa tvrdí aj v tunajších starých kronikách.

Hradu sa báli aj vojaci
V roku 1655 bol hrad Krzyztopor obsadený a čiastočne zničený švédskym vojskom na čele s generálom Lennartom Torstensonom. Švédski vojaci však rýchlo po obsadení hradu zistili, že niečo s ním nie je v poriadku, pretože počas roka, kedy tam boli, sa v podzemí hradu stratilo veľa švédskych vojakov. Švédi po roku hrad opustili, no predtým ho ešte vypálili. Veľké tajomno obostieral hrad dlhé storočia, v podzemí hradu sa totiž strácalo množstvo ľudí, navyše hrad sa z času na čas zahaľoval do akejsi modrej žiary. Do podzemných priestorov hradu Krzyztopor sa v roku 1944 dostali aj sovietski vojaci, ktorí tu pátrali po svojich druhoch, ktorí sa nevrátili z prieskumu tejto zrúcaniny. Z celej ozbrojenej skupiny 40 vojakov sa však napokon vrátil len jeden, bol ním vojak Vasil Papuchin. Ten ako jediný prežil, a neskôr sa zmienil aj o tom, čo sa tam vlastne stalo. Vojaci v katakombách objavili starobylé ťažké dvere, ktoré otvorili, a práve Papuchin dostal od veliteľa jednotky rozkaz, aby hliadkoval pred dverami, čo mu zachránilo život. Papuchin o niekoľko desiatok sekúnd počul iba výkriky vojakov, a keď sa pozrel cez pootvorené dvere videl už len posledného z nich, ktorý sa rozplynul v akejsi bielej hmle. Čo sa teda ukrývalo v podzemí hradu Krzyztopor, kde robil svoje experimenty vojvoda Krzysztof Ossolinský? Prečo sa v katakombách stratilo tak veľa ľudí, ktorých už nikto nikdy nevidel? Niektorí bádatelia na to majú vysvetlenie, veria totiž, že v podzemí, ktoré neskôr vyhodili do povetria práve Sovieti, sa nachádzal vstup do iného časopriestoru. Na veži nad vstupnou bránou je totiž vyryté písmeno W. Niektorí historici tvrdia, že tento symbol podľa kabalistickej knihy Zohar symbolizuje čas a nekonečnosť alebo nekonečné trvanie.

00000101007920110270932108101561

00000101007920110270932108098862

00000101007920110270932108084176

https://en.wikipedia.org/wiki/Heroic_Age_of_Antarctic_Exploration
https://en.wikipedia.org/wiki/Tuli_Kupferberg

00000101007920110270932108080687

http://slavnestavby.cz/?i=745/lubomir-slapeta-cestmir-slapeta
http://www.slavnestavby.cz/?i=2290/hajnova-vila
http://dangerousminds.net/comments/pimptastic_untouched_70s_penthouse_apartment_can_be_yours_for_158k
http://dangerousminds.net/comments/photos_of_nineties_kids_in_their_bedrooms

00000101007920110270932108077782

00000101007920110270932108077781

http://www.boredpanda.com/tokyo-by-night-masashi-wakui/

00000101007920110270932108077486

http://dangerousminds.net/comments/bizarre_sexually_depraved_covers_of_vintage_italian_comics_from_the_70s
http://www.amazon.com/gp/product/1617033251/ref=as_li_qf_sp_asin_il_tl?ie=UTF8&camp=1789&creative=9325&creativeASIN=1617033251&linkCode=as2&tag=cherrybombed-20&linkId=BPMELCY4XEM4AUIZ

00000101007920110270932108076208

http://digitalcollections.nypl.org/

00000101007920110270932108068033

http://www.designboom.com/art/zsolt-hlinka-urban-symmetry-photography-01-07-2015/?utm_content=buffer17f4f&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer

00000101007920110270932108059815

http://architizer.com/blog/brutalism-in-ruins/

00000101007920110270932108049802

http://www.anothermag.com/design-living/7618/bed-meets-room?utm_source=fb&utm_medium=social&utm_campaign=nowness

00000101007920110270932108019946

Prečo pyramída?
Náučný chodník architektúrou Slovenského rozhlasu v Bratislave

všetko tu: https://www.flickr.com/photos/25686527@N08/albums/72157659678646010