Na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně je po celý říjen a listopad ke shlédnutí výstava unikátních fotografií úplných zatmění Slunce, které nejpokrokovějšími matematickými metodami na zpracování obrazu upravili Hana a Miloslav Druckmüllerovi. Ke spatření bude i ten nejdokonalejší snímek sluneční atmosféry na světě!

Úplné zatmění Slunce je astronomický úkaz, jenž nadchne snad každého milovníka přírody. Vzniká v okamžiku, Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně nebo zcela zakryje. Tam, kde dojde k úplnému zatmění Slunce, pak sledujeme výrazné setmění, ochlazení, na nebi se objeví planety a nejasnější hvězdy a kolem temného měsíčního disku řídká sluneční atmosféra, tzv. koróna. V minulosti byl tento velmi emotivní úkaz spojován s nejrůznějšími pověrami a byla mu přisuzována celá řada mystických významů. Posledních dvě stě let jej však astronomové celého světa používají k lepšímu pochopení chování Slunce. Například v roce 1919 se v průběhu úplného zatmění podařilo získat jeden z klíčových důkazů potvrzujících Einsteinovu obecnou teorii relativity.

Lidé se na úplná zatmění Slunce dívají už celá tisíciletí. Nejstarší písemný záznam o tomto úkazu pochází z roku 2158 před naším letopočtem. V českých zemích bylo úplné zatmění Slunce naposledy pozorovatelné v roce 1842 (tedy ještě za Rakouska-Uherska), na další si musíme počkat až do 7. října 2135 (pokud ovšem bude něco jako Česká republika vůbec existovat). Po celou tu dobu, i přes snahu astronomů, fotografů, techniků a dalších specialistů se nikdy nepodařilo zachytit podobu sluneční atmosféry tak detailně, jak ji můžete spatřit na vlastní oči menším dalekohledem. Celý úkaz totiž trvá nanejvýš několik málo minut, je velmi dynamický, fotografování komplikuje neuvěřitelný rozsah jasů, neklidná zemská atmosféra i nervozita pozorovatelů. Po celá tisíciletí tedy bylo pozorování sluneční koróny „lidským zrakem“ mnohonásobně dokonalejší než sebelepší fotografický portrét.

K zásadní změně došlo teprve před několika roky s příchodem nových fotografických filmů, optických systémů, rychlých počítačů a především numerických metod zpracování obrazu, které na pořízené záběry aplikovali Hana a Miloslav Druckmüllerovi. Poprvé na světě se tak podařilo získat portréty sluneční atmosféry, které jsou stejně podrobné (a dokonce i podrobnější) než pohled lidským zrakem.



K vytvoření tohoto portrétu bylo nutné použít více než 70 samostatných záběrů pořízených dvěma fotografickými přístroji Canon EOS 5D s objektivy o ohniskové vzdálenosti 1640 mm a 1200 mm. Tyto fotografické přístroje byly součásti aparatury, kterou do libyjské pouště dopravili lodí Miloslav Druckmüller (Brno, Česká republika) a Peter Aniol (Mnichov, Německo).