je rano, mysl ospala, do niceho se mi nechce. zevluju web, vetrim nejakou nerest a mam chut lehnout si do temny mistnosti a zbastit trochu lsd. Jedina vec, ktera by stala za to mozna jeste vic - zena. Ne holka, ne dite v tele tricetilete matky, ne slecinka a ne princezna. DOkonce ani ta ne. Zena.

A zatim dny utikaj, mestskej rytmus moji mysli je roztrhanej jak aphex twin na ketaku a nic nevesti zmenu k lepsimu. A jestli jo, tak o tom nevim. Taky blba vec, dost paranoidni - Neustale se vracejici vedomi, ze krome vedomeho je ta vetsi a dulezitejsi cast nekde v podvedomi. Vic delim nez scitam a nejak nejsem schopnej to ovlivnit tim spravnym zpusobem. Alespon ne natolik, nakolik bych chtel. A to je asi ten problem, chci to, protoze uz o tom vim, nekde je takova nejasna predstava, odkaz. Jenze chtit to, to je nemit to. A mam hlad. A muj zaludek, mrcha jeste stale vede si svou a vzbuzuje ve me vice nezli pouhy hlad, on ma i chut. No dobre, mam chut nebudu to svadet na neco co je soucasti, ackoli ne zcela zvladnutou.