Dnes jsem rano vyrazel do skoly pozdeji. Kdyz jsem sel, zrovna vychazelo slunce. To prosvitalo skrze stromy, na kterych nehybne sedeli havrani. A jen mala kaplicka nam delala spolecnost. Ten okamzik jsem chtel mit u sebe svuj fotak a zachytit ten nadherny pocit.



Dnes vecer, kdyz jsem si daval jointika na strani, kam chodim obcas pomeditovat, videl jsem, jak ti havrani v obrovskych hejnech odletaji, zaplnujice oblohu jednim velkym cernym pruhem.



A v tu chvili mi doslo, ze odleteli, mozna je uz nikdy neuvidim. A litoval jsem, ze zase neco odchazi.