V posledni dobe na sobe pozoruju, ze jsem stale vice skepticky ke svym snum i ke snum jinych lidi. Jako nasranej teenager pred nekolika lety jsem byl treba schopnej naprosto realne uvazovat o blaznivych vyletech do Singapuru s par kamarady z netu, ktere jsem do te doby nikdy nevidel... dneska me takove veci nenapadaji a kdyz vidim, ze napadaji nekoho jineho, vidim to jako cistou utopii, ktera je odsouzena k zaniku jako moje nekdejsi sny.



Starnu? :-(